Jungkook/ EOB
Bolely mě oči, cítil jsem nepříjemný tlak v hlavě a byl jsem neskutečně unavený.
I tak jsem však nehnutě seděl u stolů a pročítal si chemický vzorce, pátral jsem v mysli a snažil si vybavit okamžik, kdy kdysi Taehyung dělal to jisté v STU.Řekl mi, že to není tak složité, jak vypadá a díky otci, který mi poskytl svoje poznámky, jsem se v tom začínal i orientovat.
Jakmile jsme se vrátili do areálu, tak jsme byli nuceni andílka zavřít za mříže.
Jeho stav se nezlepšil ani po dvou týdnech, nepamatoval si na mě, ani vlastního otce nepoznával, což bylo totálně v prdeli.Zhluboka jsem vydechl, ale více se napřímil, když jsem zaslechl pohyb.
,,Měl by jsi jít spát."
Potichu jsem zavrčel, ale pohled na nově příchozího nezvedl a stále očima letmo procházel po písmenkách, spojený s čísly z čehož mi bylo na blití.
,,Neruš." vyslovím.
Hoseok však nevypadnul, přistoupil k mému stolů a já se na něho teda po chvilce podíval.
Hleděl na mě zarmouceně, kdyby mě litoval a já měl o to větší chuť ho poslat do hajzlu.,,Sedíš tady tři dny vkuse, musíš si odpočinout." řekne.
Promnul jsem si oči, ale poté se sarkasticky zasmál a nechal svoje duhovky, aby nabraly rudý odstín.
,,Od kdy se kurva staráš, hm?"
Nechci jít spát, chci, aby si na mě andílek vzpomněl a byl sám sebou.
Otec mi řekl, že mu nemůže pomoci, že jako člověk se již nevrátí a bude tvorem, ale já nepřijmu skutečnost, že jeho lidskost zahynula.,,Chápu, že tě to mrzí a věř mi, že ani mě netěší, že si na mě můj nejlepší kamarád nevzpomene, ale to, že tady budeš sedět a skládat nějaký sloučeniny, kterým hovno rozumíš, Taehyungovi nepomůžeš a-"
,,A jak mu kurva pomáháš ty?"
V sekundě jsem mu skočil do řeči a postavil se, až leknutím ustoupil o krok dozadu.
Sral mě, všichni tady, protože nikdo se mu nevěnoval.Yoongi se staral o Jimina, kterému se ta rána zahnisala a ani po té dlouhé době se neuzdravil.
,,Řekni mi kurva jak? Mého otce defacto těší, že se z něho stal tvor, Yoongi se stará o kotě a ty nemáš nic jiného na práci než vyměňovat tělesný tekutiny s Jinem, jak úžasné." ceknu.
Pálily mě kloubky a držel jsem svoje špičáky vevnitř, ale byl jsem opravdu nasraný.
Měl jsem pocit, že vybuchnu a za ten pocit mohl pravděpodobně i únava.Ten sráč svraštil obočí, kdybych se ho snad dotkl svými slovy, přitom jsem sdělil skutečný fakt.
To, že se dal dohromady s Jinem mi je naprosto u prdele, to štěstí jim absolutně neberu, naopak jsem za to i rád, ale on za tu dobu stihl zapomenout na velice podstatného člověka, který tu při něm byl vždy.