Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jine?"
Nečekal bych, že ho ještě někdy uvidím. Dýchal zhluboka, jeho tělo bylo ovšem napnuté a nereagoval na můj hlas.
Náhle jeho oči nabraly rudý odstín, svou hlavu naklonil do strany až se ozvalo křupnutí a já nepatrně ustoupil dozadu.
To nebyl Jin, aspoň tedy ne uvnitř.
V sekundě vystartoval, jen tak tak jsem se mu vyhnul a přesunul se na druhou stranu.
,,Být tebou, tak se zklidním, nerad bych ti totiž urval hlavu." ceknu.
Pomohl nám kdysi, především dával pozor na andílka a opravdu bych mu nerad ublížil. On byl ovšem kurevsky mimo, necítil jsem jeho typickou vůni, jeho pohyby byly trhaný a předvídatelný, jelikož byl kdyby zdrogovaný a neměl tak dobré vnímání.
To se mi však hodilo, byl dezorientovaný, agresivní, ale tím pádem nepoužíval hlavu, nesoustřeďoval se na svoje ostatní smysly, který získal od toho čůráka z STU umělou cestou.
Vylezl jsem na skříň před klimatizací, chtěl mě následovat, ale já v tu chvíli vyskočil a nábytek podkopnul. Skříň dopadla přímo na něho, spadl k zemi, ale po chvilce ji ze sebe shodil a chystal se zvednout, ale vzhledem k tomu, že ležel na zemi, tak spatřil Hoseoka, který se skrýval pod postelí a již hlasitě zavrčel, natahující se k němu.
Já ho ovšem v sekundě chytnul pod krkem, zaryl jsem do něho svoje drápy a vycenil svoje špičáky. Jedním pohybem jsem si ho nadzvedl do vzduchu a sledoval jeho rudý oči, který nezářily jako ty moje, kdyby měl další vrstvu, jakýsi povlak, působily totiž zakaleně.
,,Co s tebou kurva udělal." zašeptám.
Vzpíral se, cukal, ale já ho pevně držel a z ničeho nic ho opět přirazil k zemi. Mrdnul jsem s jeho hlavou, několikrát po sobě, ale rázem ze skrýše vylezl Hoseok a silně mě sevřel za rameno.
,,Zabiješ ho, přestaň!"
Nasraně jsem se na něho podíval a na moment svůj pohled upřel na jeho ruku, kterou měl na mém těle. Ihned pochopil, svou ruku stáhl zpátky k sobě a já se více narovnal, pouštějící Jina, který byl již v bezvědomí.
,,V klidu, nemám to v plánu." odpovím.
Tomu kokotovi se zase rozbušilo srdce, byl vyděšený situací a neuměl svoje pocity potlačit.
,,Jsi schopný vytasit svoje drápy?" optám se.
Věnoval mi zmatený pohled, následně se podíval na svoje ruce, přesněji kloubky a svraštil obočí, kdyby se soustřeďoval. Náhle ze sebe vydal bolestnou odezvu, jakmile mu drápy protrhly kůži a vyjely ven.
Nebyl až tak marný, jak jsem si myslel.
,,Zůstaň tu s ním, musíš mu roztrhat kůži, aby krvácel co nejvíce." řeknu.
