Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Taehyung
,,Kulku má venku, dám mu ještě 75 mg infuzí po dobu 30 minut a bude v pořádku." vysloví.
Nehnutě jsem stál na jednom místě, stalo se toho tolik, že jsem nedokázal zpracovat, že vidím svého otce po těch letech opět naživo. Přivítal mě s pokorou a s radostí, ale Hoseok na tom byl opravdu špatně, takže pozornost musel věnovat právě jemu.
Vůbec mi to nevadilo, ba naopak jsem mu nesmírně vděčný, že mu pomohl, stejně tak jako Jungkookovi.
Měl svůj laboratoř, přímo v podzemí a kdyby můj přítel neznal cestu, tak já bych to místo nikdy neobjevil. Byl chráněn a v bezpečí.
Bydlel tu, kdyby se chtěl spojit s tvory a stát se jim, byl totiž taky ve skrýši.
Na moment přestal prohledávat sloučeniny, hledal pravděpodobně dolminu nebo ibolex, který by mohl poskytnout Hoseokovi, aby neměl bolesti.
Zvedl svůj pohled, nejdříve se podíval na mě a následně na Jungkooka, který na rozdíl ode mě, nebyl vůbec nesvůj, s nezájmem se houpal na židli a šahal na věci, který byly na stole.
,,Jsem nesmírně rád, že se moje děti setkaly." řekne.
Opustil mě, po mých druhých narozeninách a odjel, aby se mohl věnovat důležitému výzkumu, jak mi řekla matka, ale v té době jsem neměl ani tušení, že ten výzkum byl právě Jungkook.
Vychoval ho, myslím si, že i díky němu má Jungkook srdce na správném místě.
,,To ti kurva věřím, ale tvoje děti spolu šukají, tak snad neva."
Ihned jsem se podíval na chlapce s černými vlasy, který se široce pousmál a můj otec opustil nádobku s chemickým roztokem, kterou jen tak tak zachytil, aby nespadla na zem a nerozbila se. Nádobky křečovitě svíral v jedné ruce a tou druhou si poupravil brýle s dioptrií, který mu již sjížděly dolů z nosu.
Jungkook ode mě obdržel naštvaný výraz, absolutně se nestydím za to, že jsme spolu, ale vzhledem k tomu, že jsem otce neviděl léta, tak zrovna tohle jsem mu nechtěl sdělovat jako první.
On vyšpulil svoje rty, věnoval mi kdyby vzdušný polibek a bylo mu naprosto jedno, že se hněvám.
Podíval jsem se na svého otce, který se překvapeně díval na mě a já už se chystal promluvit, když náhle zahodil nádobky na linku, div všechno nerozbil a ukázal svůj ukazováček.
,,Optický izomer a antipod!" vysloví.
Začal pobíhat po místnosti sem a tam, Jungkook protočil očima a absolutně mu nevěnoval pozornost, ale já byl zaražený jeho nynějším chováním.
,,Co? Tati ne, nepotřebuji vitamíny, v pořádku." řeknu.
Nevykal jsem mu, což bych si u matky nikdy nemohl dovolit, ale on se stará o tvory a stejně tak jako Jungkook, má raději tykání.
