Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Do řady!"
Zabolelo mě v krku, jakmile jsem hlasitě zakřičel.
Tvory na mě upřely pohledy, většina z nich mi okamžitě vyhověly, byli tu však i tací, kteří se nechtěli zvedat a raději by setrvávali na tom stejném místě.
Po delší době se přede mnou zjevila fronta, kývl jsem na tvora, stojící po mém boku, který začal podávat vitamíny každému jedinci.
Každý z nich si vložil bílou pilulku do úst a následně se vrátili ke svým činnostem.
Přede mnou se zjevil tvor, který mě obdaroval se širokým úsměvem, převzal si tabletku, ale již chtěl ustoupit z řady.
,,Stůj, Ji-Woo." řeknu
Dívka se okamžitě zastavila, tvor, který měl jít na řadu hned po ní ustoupil o krok dozadu, aby ji poskytl prostor.
Více jsem se narovnal a nazvedl jedno obočí, když jsem s ní navázal oční kontakt.
,,Spolkni to." vyslovím
Můj koutek vystřelil nepatrně nahoru po mých slovech, hlavně když jsem spatřil její tváře, který ihned zrudly.
Nesměle pootevřela svoje rty, vystrčila svůj jazyk a prášek si vložila do svých úst, sledoval jsem její ohryzek, který se začal pohybovat a jakmile ten pohyb ustal, tak svůj růžový jazyk opět vystrčila ven.
,,Šikovná holka."
Usmála se a po chvilce odešla, dopřávající dalšímu příchozímu prostor.
V pravidelném intervalu jsem kýval se svou hlavou, věnující tak pozdrav každému, kdo se objevil v mém zorném poli.
Po několika minutách řada zanikla, ale tvor po mém boku stále svíral nádobku, kde zůstala jedna tableta.
Vždy jsem připravoval vitamíny bez chyby, počítal jsem s každým a nikdy nám prášky nepřebývaly či naopak.
Rozhlédl jsem se po areálu, hledající tak tvora, který se nedostavil.
Nemusel jsem se otáčet dokola jako debil nějak dlouho, jelikož jsem ihned spatřil toho dotyčného.
,,Yeonjun."
Oslovený na mě okamžitě podíval, stál nedaleko ode mě, ale i přes to mi nevěnoval pozornost.
,,Vem si vitamín." dodám
Byl vždycky problémový, proklínal tohle místo a odmítal pomáhat ostatním, ale poslední dobou to s ním bylo horší a horší.
Jeho oči zrudly, letmo si projel pohledem každého na dvoře a poté svůj pohled upřel na mě.
,,Seru ti na to." řekne
Tvor po mém boku zavrčel a více se napřímil, já jsem ovšem mávl rukou, aby se zklidnil, nestál jsem totiž o konflikt.
