Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jungkook / EOB
Zhluboka jsem vydechl, opíral jsem se o cihlovou budovu a pozoroval toho čokla, který již několik minut klepal na dveře, ovšem bez reakce.
,,Zkus klepat do rytmu, třeba se zázrakem otevřou." řeknu.
Svraštil obočí a věnoval mi tázavý pohled, ale následně se otočil a opět pokračoval. Měl jsem sto chutí si vyrvat ušní bubínky, klepal na ty zasraný dveře už několik dlouhých minut a definitivně jsem ztratil trpělivost.
,,Už dost, uhni."
Popostrčil jsem ho do strany, abych byl čelem ke dveřím, který jsem po několika vteřinách vykopnul. Ozvala se dutá rána a čokl se ihned rozkašlal, když se kolem nás zvedl prach.
Nastavil jsem svoje ruce dopředu a ustoupil o jeden krok do strany.
,,Až po tobě, princezno." vyslovím.
Naštvaně se na mě podíval, ale já jsem svůj výraz v obličeji nezměnil a poté, co zakroutil se svou hlavou, vešel do bytu. Následoval jsem ho dovnitř, ocitli jsme se na dlouhé chodbě, kde se na zemi válely knihy, papíry a všemožné spisy.
Vzpomínám si, že otec měl kolem sebe vždy bordel, jako malý jsem neustále cítil pergamen a tuš, též chemické sloučeniny, na kterých jsem ovšem nesměl šahat a ani se přibližovat.
,,Myslíš si, že je vůbec tady?" optá se.
V domě panovalo šero, Slunce již pomalu zapadalo a v prostoru nebylo žádné umělé světlo. Omylem jsem kopnul do prázdné flaštičky, která byla v minulosti jistě naplněná nějakou chemickou sračkou, takže se na moment ozval cinkavý zvuk, ale poté nastalo opět hrobové ticho.
,,Si piš, cítím ve vzduchu stařecký pach a zoufalství." odpovím.
Yoongi se natočil lehce dozadu, aby mi mohl věnovat opovrhující pohled, ale já se na něho na oplátku pouze usmál a nic víc neřekl. Na konci chodby se zastavil, prošel jsem kolem něho, abych byl vepředu a mykl se svou hlavou ke dveřím.
Bez sebemenšího problému jsem vstoupl do místnosti, jelikož jsem slyšel jeho tlukot srdce.
,,Tati, jsem doma." řeknu.
Postarší muž seděl u svého stolů, před sebou měl svůj poznámkový blok a popíjel ten nechutný bylinkový čaj, který smrděl nehorázně nechutně. Celý se napnul, udělal prudký pohyb se svou rukou a málem převrátil hrníček, který však na poslední chvíli zachytil a poupravil si svoje brýle s dioptrií.
,,Zdravím, pane Kime."
Yoongi si hrál na slušného hosta, ale já pouze zakroutil očima a posadil se na židli, přímo naproti němu. Blonďák zůstal stát nedaleko ode mě a pozoroval muže, který vypadal stále překvapeně a evidentně jeho sluch již neslouží, když nepostřehl klepání a především ani to, že jsem mu doslova vykopnul dveře.
