Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Neříkal jsi náhodou, že už nemám nikoho, kdo by se o mně staral?"
Popravdě jsem si připadal jako poraženec, snažil se totiž tuhle situaci obrátit ve vlastní prospěch.
Jistě mu teď honí hlavou, jak je úžasný a neodolatelný, že jsem se i po těch slovech vrátil k němu, ovšem netuší, že kdybych k Yoongimu neměl jistý respekt, tak bych se tu již neukázal.
Více jsem se narovnal a sledoval jeho oči, odrážející jistě falešný, hraný smutek, který předváděl naprosto perfektně, kdyby ho má slova snad doopravdy ublížila.
,,Pokud se během sekundy nezvedneš a nevyhovíš mi, tak vypadnu a bude mi těžce u prdele, že ti ta rána shnije." zavrčím
Mluvil jsem ostře, vskutku jsem neměl chuť s ním ztrácet čas, jelikož jsem měl na práci tisíc dalších věcí a popravdě bych raději uklízel hovna, než tu být s ním.
Nakonec se však zvedl, seskočil z parapetu a neunikla mi jeho tichá, bolestná odezva, která mě svým způsobem potěšila.
Bez ostychu si sundal tričko, které jsem mu před nedávnem donesl a lehl si na postel, již bez dalších keců.
S obrovskou znechutí jsem k němu přistoupil, dezinfekci položil na prostěradlo a natáhl svou ruku k obvazu, který byl již krvavý a na místech mokval.
,,Trochu níž, andílku." zašeptá
Samovolně jsem svraštil obočí po jeho slovech, ale absolutně se k tomu nevyjádřil a místo toho, abych mu obvaz, který byl zalepený po stranách, opatrně sundal, tak se silou škubnul až zasyčel bolestí.
,,Doufám, že po tomhle dostanu lízátko." řekne
,,Drž už hubu."
Na moment jsem se přestal soustředit, zcela jsem zapomněl na to, že je se mnou v místnosti tvor, který má ohromnou sílu a to se mi vymstilo.
Jednou rukou mě uchopil za bok a s rychlostí si mě přitáhl k sobě na postel, uvěznil mě pod sebou.
Dech se mi zasekl v hrdle, když se objevil přímo nade mnou a jeho oči nabraly rudý odstín.
Rázem jsem ztratil svůj neutrální výraz, v těle mi proběhl jistý pocit strachu, který jsem však ihned potlačil.
,,Takhle se mluví s přítelem?" zašeptá
Vztek, nic jiného jsem v tuhle chvíli necítil.
Zatnul jsem svaly a měl v plánu vykopnout se svou pravou nohou, aby se vzdálil z mého osobního prostoru, ale to mi neumožnil, jelikož se svou rukou mě pohotově chytl za stehno a zatlačil zpátky do peřin.
,,Nejsi kurva můj přítel." ceknu
Jeho pravý koutek se zformuloval do úsměvu, olízl si svoje rty a naklonil se blíže ke mně. Pokrčil své koleno, které narval mezi moje nohy a tím se drsně otřel o mé přirození.
