Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Tak tohle jsi kurevsky posral."
Nasucho jsem polknul, když mě sevřel kolem krku a vytasil svoje drápy, který do mě ihned zajely. Sykl jsem bolestí a na moment zavřel oči, zhluboka jsem vydechl a jednou rukou ho chytl za bok, ale neodstrčil jsem ho.
,,V-Vysvětlím ti to." zašeptám.
Vlastně jsem ani nevěděl, co bych mu měl říkat, sám jsem byl překvapený, stejně jako on. Mělo mi dojít, že to vycítí a uslyší, pokoj je sice zvukotěsný, zvuky neunikají ven, on ovšem slyší všechno a nezabrání mu ani kovový dveře.
Zesílil sevření až jsem na chvilku vydal sípavý zvuk a jedním pohybem mě natlačil více ke zdi, až jsem silně narazil hlavou a v sekundě mě pustil, takže jsem ihned upadl na zem.
Chytl jsem se z boku na krku, kde mi tekly pramínky krve a ve chvíli, co se mnou místnost přestala točit, tak jsem chtěl opět promluvit.
,,Jungkoo-"
,,Radím ti, aby jsi teďka fakt držel hubu nebo ti kurva ublížím takovým způsobem, že toho budu sám litovat." zavrčí.
Již jsem ho viděl naštvaného, mnohokrát, ale nyní působil až děsivě. Jeho rudý oči zářily neskutečně intenzivně a ruce sevřel v pěst, až mu vystouply všechny žíly.
Zhluboka jsem oddechoval, tlačil svou ruku na malý ranky a pomalu jsem se postavil. Mrzela mě tahle situace, opravdu hodně a pomalu jsem se k němu začal přibližovat, ale pohotově nastavil svou ruku.
,,Nepřibližuj se kurva, smrdíš jako on." cekne.
Bolelo mě to, vím, že nechce být zlý a umí korigovat hněv, už nic nerozbíjí jako kdysi, když byl pod tlakem, ale žárlivost je pocit, který je pro něho jistým způsobem cizí a nedokáže se s ním vypořádat.
,,Odpusť mi Jungkookie, políbil mě z ničeho nic, já jsem opravdu nechtěl, věř mi prosím." vyslovím.
Hoseok nemá ani tušení, co zavinil. Vědomě jsem ovšem na něho nechtěl být naštvaný, mrzí mě, že jsem jeho pocity ignoroval a nevnímal, ale nikdy by mě nenapadlo, že se na mě bude dívat zcela jiným způsobem.
Jungkook mě upřeně pozoroval, ví, že mu nelžu, vycítí ze mě, že mluvím pravdu a přesně na to jsem se i spoléhal.
,,Zabiju ho."
Pootevřel jsem svoje rty a moje zorničky se jistě rozšířily, když se začal přibližovat ke dveřím. Nyní nevyhrožoval, mluvil tak vážně až mě z jeho hlasu naskočila husí kůže.
Okamžitě jsem rozpohyboval svoje nohy a zatarasil mu cestu.
,,Ne, prosím, přest-"
,,Políbil tě i když kurva ví, že patříš mně. Tak proč ho chráníš do hajzlu?"
