Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,A opravdu krade vše, co se leskne?" optá se
Opustil jsem místnost, kde jsem se sotva dokázal nadechnout a ocitl se opět venku na dvoře. Společnost mi dělala Ji-Woo, kterou jsem ze začátku chtěl poslat do hajzlu, ale nakonec jsem svým způsobem i rád, že tu je se mnou, jinak bych si totiž pravděpodobně vyrval všechny vlasy a můj mozek by explodoval nad tím náporem myšlenek.
Upřeně pozorovala straku, která se tu potulovala již třetí den.
Byla zaujatá, což mě osobně připadalo k smíchu a samovolně sebou cukla, když jsem se dotkl jejího náhrdelníku, který měla dennodenně kolem krku.
,,Jo, takže si dej bacha na svůj majetek." zašeptám
S jemným úsměvem jsem sledoval její tváře, pyšnící se lehce rudou barvou a nadále svíral šperk, tím jsem se nepatrně dotýkal i její kůže v oblasti výstřihu.
Lišila se od ostatních tvorů, nebyla totiž sofistikovaná a bez výčitek dávala najevo svoje pocity, nehledě na to, že působila poté bezbranně a příliš lehkomyslně.
Podívala se mým směrem, nepřestával jsem se ji dotýkat a přitom vnímal její dýchání, které začínalo být trhané. Letmo se mi podívala na rty, poté svoje oči zabodla do těch mých a nevědomky se více narovnala, aby své poprsí více zviditelnila.
Musel jsem se zasmát a ihned jsem svou ruku stáhl k sobě, ale její zklamaný výraz ve mně jistým způsobem vyvolal pocit žalu.
,,Chci ti dát malou radu, Ji-Woo." promluvím
Okamžitě mi začala věnovat pozornost, kdyby přitom ani nedýchala a nemohla se dočkat až znovu uslyší můj hlas. Marné to děcko.
,,Ser na lásku, nic dobrého ti nepřinese. Myslím si, že jsi dost chytrá na to, aby jsi se nenechala oklamat a věnovala se sama sobě, protože v tomhle zkurveném světě budeš vždycky na všechno sama." vyslovím
Nedíval jsem se na ni, místo toho pohled zabodával do budovy, kde nyní sídlí tvor, kterého mám nepopsatelnou touho vyhodit z mého areálu.
Náhle jsem se však otočil její směrem, jelikož do mé hlavy se pomalu, ale jistě začal vracet Jungkook a to jsem kurevsky nechtěl.
Pootevřela svoje rudý rty a dívala se na mě se smutkem, kdybych ji snad nyní zlomil srdce. Pravděpodobně jsem tomu tak učinil, lehkomyslně se ošálila mým vzhledem, což ji nemohu vyčítat vzhledem k tomu, že ji bude teprve sedmnáct a její pohled na svět je bohužel až moc růžový.
,,Nebuď naivní, princezno." dodám
Nasucho polkla, ale stále byla dosti vyrovnaná na to, aby se mi dívala do očí. Respektoval jsem ji jako dívku, byla vskutku milá a z mé strany by opravdu nebylo hezké, abych využíval toho, že se do mě zakoukala.
