Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Dokáže zmírnit revmatické otoky, dáte si?"
Můj otec se vrátil, též donesl několik bylin a již se chystal připravit čaj z heřmánku, který přinesl ve velké, plastové nádobce, kterou po chvilce otevřel.
,,No fuj ty vole, to co je za sračku?"
Jungkook ihned ustoupil dál a opřel se ledabyle o stěnu, vypláznul svůj jazyk a na sekundu vydal dávící zvuk. Potichu jsem se zasmál, ale otec mu pozornost nevěnoval, vzal varnou konvici a vařící vodu nalil do hrníčku. Podíval se na mě a ukázal mi bílou jazykovitou květinu, ale já ihned s úsměvem zakroutil hlavou, že si též nedám čaj.
Z ničeho nic se dveře od pokoje otevřely a v místnosti se objevil Hoseok.
,,Oh, už jsi v poho?" optá se černovlásek.
Já jsem se nepatrně pousmál, moc rád jsem ho opět viděl na nohách, ale můj úsměv v sekundě zanikl, když k němu Jungkook přistoupil a napřáhl svou ruku.
,,Jungkooku!"
Vrazil mu pěstí, až se můj nejlepší kamarád skácel k zemi a on nad tím protočil očima, sevřel ho za tričko a vytáhl opět na nohy. Hoseok se držel za tvář, ale nevydal žádnou bolestnou odezvu a nechal, aby ho Jungkook pevně svíral za látku, jehož oči problikly rudou barvou.
,,Ještě jednou se ho dotkneš, tak ti vyrvu jazyk, rozumíme si?"
Hoseok v sekundě kývl, načež ho Jungkook pustil a já se podíval na svého otce, který však poklidně seděl u stolů a jakoby nic míchal lžičkou čaj, který se louhoval.
,,Ty oči jsou fascinující, že synu?"
Naprosto jsem otce ignoroval, mluvil od věcí a absolutně ho nezajímala situace, která se před chvíli odehrála. Naštvaně jsem se podíval na Jungkooka, který se opět opřel, ale svou hlavu nadzvedl krapet výš a já jsem si uvědomil, že bych měl být svým způsobem rád, že neudělal nic horšího.
Pohled jsem poté upřel na Hoseoka, který měl pomuchlané triko a odhaloval místo pod klíční kostí, kam schystal kulku, ale na mé překvapení neměl ani obvaz a po ráně ani stopy.
Svraštil jsem obočí, Jungkook ho praštil neskutečně silně, ale on ani nekrvácel a nevypadalo to, že by ho to nějak bolelo.
,,Co jsi provedl?" optám se.
Ihned jsem přistoupil k otci, který usrkával horký čaj a přimhouřil jsem oči, jakmile si popálil jazyk a hrníček odložil na své místo. Začaly se mu třást ruce, poupravil si brýle a vyhýbal se očnímu kontaktu.
,,Smrdí jinak." podotkne Jungkook.
Pomalu začal obcházet mého nejlepšího kamaráda, který napnutě stál na jednom místě a beze slova pozoroval tvora, který nepřetržitě popotahoval a krčil svůj nos nad pachem, který mu bylo, jak on sám řekl, cizí.
