Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ráno jsem se probudil poměrně pozdě, Slunce již ozářilo celou místnost a já se tedy ihned zvedl. Bolest mě během pohybu neminula, nehledě na to, že mě Jungkook vyléčil, tak stále mé tělo nebylo zvyklé na podobnou fyzickou námahu.
Jakmile jsem se oblékl, tak jsem ztuhl, jelikož jsem si uvědomil dost podstatnou věc.
Jungkook tu nebyl.
,,Kruci."
Frustrovaně jsem si vjel do vlasů, zmizel, stejně tak jako v STU po našem prvním milování, ale tu noc zabil slečnu Minzy. Vím, že už zůstává v noci sám sebou a nikomu by vědomě neublížil, problém byl ovšem ten, že nyní chtějí ublížit jemu a není tady v bezpečí.
Též mi v hlavě proletěla myšlenka, že mě opět opustil.
Byla tu malá koupelna, kde z kohoutku tekla pouze ledová voda, ihned jsem si opláchl tvář, zhluboka vydechl a vrátil se do pokoje. Chodil jsem tam a zpátky, absolutně jsem nevěděl, co bych měl nyní dělat.
Odmítal jsem tu zůstávat, čekat až se vrátí, zdali vůbec. Hlavním vchodem jsem ovšem jít nemohl, nejvyšší patro je sice neobydlené, ale to u ostatních bytu nemusí platit a pokud bych někoho potkal na chodbě, tak bych byl v prdeli.
Přistoupil jsem k oknu a pohlédl na město, žádná auta a lidi, ulice pode mnou byla až mrazivě tichá.
Vítr, který byl překvapivě studený, mi narážel do obličeje a já se na moment napnul, sklopil pohled k zemi, když jsem uslyšel praskající zvuk pod sebou.
Šlápl jsem na sklo, střípky byly všude po podlaze, kvůli tomu, jak Jungkook včera rozbil okno. Po chvilce jsem svůj pohled opět zvedl nahoru, ale v sekundě uskočil dozadu, v okně totiž visel chlapec s černými vlasy, který si ledabyle dřepnul na okenní rám.
,,Dobré ráno, andílku."
Automaticky jsem se chytl v místě, kde mám srdce a zhluboka vydechl, lekl jsem se ho, ale postupně se mi v těle rozlehla radost, že se opět vrátil a je v pořádku.
Ladně seskočil dolů, přímo přede mě a papírový sáček, který svíral v ruce, předal mně. Pozdrav jsem mu oplatil a zmateně si převzal předmět.
,,Přinesl jsem ti snídani." dodá.
Otevřel jsem papírový sáček a překvapeně hleděl na čerstvé, sladké pečivo, které mi donesl. Připadalo mi to jako krásné gesto z jeho strany, ale měl jsem z ničeho nic výčitky.
,,Neměl jsi riskovat kvůli tomuhle." odpovím.
Náš svět se změnil, krutě zabíjí tvory, prodávají jejich ostatky, neměl vůbec opouštět náš nynější úkryt, než na něco nepřijdeme.
,,V pohodě andílku, musíš mít kurva velký hlad po včerejšku."
Šibalsky se pousmál a mrknul na mě, pozorující mou reakci, která byla vždy stejná, když provedl něco takového.
