Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Prokřupnul jsem si krk, předtím, než jsem se zvedl ze střechy a poté se i protáhl. V noci tu vládl klid, nikdo nežádal o povolení vstoupit do areálu, tím pádem se obyvatelstvo mohlo vyspat.
Seskočil jsem z budovy, když se na obloze objevily sluneční paprsky a vystřídal mě tvor, který usedl na své místo na bráně.
Došel jsem do svého pokoje, abych se vysprchoval a měl jsem v plánu si jít poté ihned lehnout, ale vzhledem k tomu, že jsem se dodnes myl s ledovou vodou, jak jsem na to byl zvyklý v STU, jsem únavu nepociťoval.
Vzal jsem si černý džíny a ze skříni ještě vytáhl černé tričko, abych se mohl převléknout a po dvaceti minutách jsem opustil svůj pokoj, kde jsem pobýval ovšem minimálně.
,,Dobré ráno."
Na dvoře jsem se zastavil, když se ozval jemný hlásek a okamžitě jsem se otočil, následně i sklopil pohled, abych viděl přímo na chlapečka, který ke mně přiběhl.
Překvapilo mě, že je vzhůru již tak brzy, děti mají tendenci spát poměrně dlouho.
,,I tobě." odpovím.
Včera jsem ho odnesl do pokoje, jelikož i když byl ještě malý, tak i on byl aktivní v noci, ačkoliv zatím mírněji, než ve starším věku.
Přistoupil přímo ke mně a zvedl svou hlavu, aby se mnou mohl udržovat oční kontakt, ale lehce zavaroval dozadu, protože oproti mně byl opravdu drobounký a zakláněl svou hlavičku tak moc, že málem přepadl dozadu.
Okamžitě jsem se sklonil a jednou rukou ho vzal do náručí.
,,Máš hlad?" optám se.
S nadšením kývl a jeho zornička, na lidském oku, se ihned rozšířila, ale to fialové zůstalo stejné, jelikož svoje smysly ještě neuměl zcela ovládat a já se nepatrně pousmál nad tím, jak roztomile to vlastně vypadalo.
Rozešel jsem se do jídelny, kde se již nacházeli všichni. Od té doby, co se k nám připojily i děti, tak je tu větší hluk, ale ostatní za to byli rádi, přeci jenom tu vládla vždy pochmurná atmosféra.
Kývl jsem na Jina, který obsluhoval děti, kývnutí mi s úsměvem vrátil a nabídl mi pomoc, kterou jsem odmítnul a volnou rukou nabral chlapečkovi do misky ovoce, následně na talíř položil sendvič a všechno dal na tácek, abych mohl držet stále jeho a všechno odnést v druhé ruce ke stolů.
,,Zvládneš vzít džus?" optám se.
Hbitě začal kývat se svou hlavou, lehce jsem se s ním sklonil, aby dosáhl k lince a mohl tak vzít skleničku, která byla naplněná ovocným džusem, který ráno připravoval Jin pro nejmenší.
Skleničku pevně uchopil, držel ji oběma rukama a sledoval ji pohledem, jakmile jsem se já rozešel, aby měl jistotu, že se nic nevyleje.
Posadil jsem se ven k volnému stolů, tác položil na dřevěný povrch a on tak obsadil můj klín, zády ke mně. Okamžitě se napil džusu, skleničku jsem mu přidržoval, když ji poté chtěl položit na stůl, aby se náhodou nepřevrátila a on se následně s chutí zakousnul do sendviče, který byl rozkrojený na dvě části.
