Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Do řady!" křiknu.
Jako vždy mě poslechli, přede mnou se zjevila fronta a já kývl na tvora po mém boku, aby přinesl nádobku s vitamíny.
Rovně jsem stál na místě, postupně podával léky každému jedinci a přitom se nepatrně rozhlížel po dvoře, zda někde nezahlédnu Jungkooka.
Včera v noci jsme spolu dlouho seděli na střeše, povídali si a konečně si tedy vyříkali vše. Byl jsem však vyčerpaný, nevím, zda za to nese zodpovědnost fakt, že jsem poslední měsíce nespal nejlépe či mě vyčerpal pláč. Ať už to bylo jakkoliv, tak jsem usnul a Jungkook mě odnesl do mého pokoje, ale nezůstal se mnou a vrátil se opět ven.
,,Dobré ráno, pane Kime."
Přestal jsem se rozhlížet a ihned se pousmál na malého chlapce, který ke mně přistoupil. Seungmin v jedné ruce svíral svůj nejmilejší míček a druhou již nastavoval, aby si přebral ode mě vitamín.
Hned za ním stála Ji-Woo, která má tendenci být vždy až na konci fronty. Sáhl jsem do krabičky, ale zarazil se, když jsem spatřil poslední pilulku.
Došly nám vitamíny, což byl kurva velký problém.
Nenechal jsem se ovšem rozhodit, prášek jsem předal nejmladšímu, který s úsměvem odběhl pryč, nejspíše si hrát a ke mně přistoupila Ji-Woo, která se zářivě usmála a věnovala mi pozdrav.
,,Kolik vitamínu jsi vyhodila za tu dobu, co jsi tady?" optám se.
Mladý tvor se doopravdy zamyslel. V jejím pubertálním období často odmítala brát prášky, a když už si je vzala, tak si pilulku schválně strčila pod jazyk, v úmyslu ji následně vyplivnout či ji schovala, nebo zlikvidovala.
,,Hodně, pane Kime." odpoví.
Mluvila bezstarostně, kdysi jsem byl na ni naštvaný, jelikož Hoseok riskoval svůj život, když jel na černý trh pro léky a ostatní potřebný věci, ona si toho ale nevážila a odmítala si je brát, i když věděla, že je potřebuje.
Zlost jsem na ni ovšem nevylíval, byla zkrátka moc paličatá.
,,Dneska jednu dávku vynecháš." vyslovím.
Nerad jsem se takhle rozhodl, ale ona byla mladá a silná, Seungmin byl naopak ve vývinu a jako malý kluk byl náchylnější k onemocnění, především kvůli tomu, že byl obyčejný chlapec.
Ji-Woo to brala jako výhru, šťastně se pousmála a přistoupila ke mně blíže.
,,Mám je už úplně venku, pane Kime." řekne.
Vycenila na mě svoje tesáky, jako již jednou, ale musel jsem uznat, že ten rozdíl byl opravdu patrný. Měla je čistě bílý a ostrý.
Chtěl jsem ji je pochválit, ale rázem dvůr utichl. Zvedl jsem pohled, na to určité místo, kam se dívali i ostatní a na mých rtech se usadil nepatrný úsměv, když se na střeše objevil chlapec s černými vlasy.
