Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Dávej si na něho pozor."
Zpozorněl jsem, nebylo mi jasné, jak svá slova myslel, ale jeho přímý a vážný výraz mě opravdu znejistil. Odložil jsem hrníček na stůl a zpříma se na něho zadíval.
,,O čem to mluvíš?" optám se.
Dává mi nyní otcovskou radu, abych byl opatrný, ale připadá mi hloupé, že si mám dávat pozor na svého přítele.
Otec se ještě poklidně napil, měl jsem v těle nepříjemný tlak a jeho povaha, která byla až přehnaně jednotvárná, mě nyní nesmírně frustrovala.
,,Stvořil jsem toho nejvzácnějšího tvora na zemi." vysloví.
Hrdě se pousmál, já byl stále trochu vyvedený z míry, ale i můj pravý koutek se nepatrně pohnul nahoru. Nevyčítám mu to, že mě opustil, jelikož nejenom, že stvořil toho nejunikátnějšího tvora, ale taky smyls mého života.
Náhle se však jeho mimika v obličeji povolila, jeho oči pohasly a věnoval mi pohled, který otřásl s celým mým tělem.
,,Ale i to největší zlo, synu." dodá.
Pootevřel jsem svoje rty a můj tep se radikálně zvýšil.
,,Tati, co to říkáš?"
Pohotově se zvedl od stolů, jeho pohyb mě na moment i vyděsil a splašeně pobíhal po místnosti. Prohledával poličky, krabice a poté se zastavil u knihovny, vytahoval knihy, který následně odhazoval na zem a já ho beze slova pozoroval.
Kdyby na moment přišel o rozum, ale jakmile našel menší blok, tak se konečně uklidnil a vrátil se ke mně.
Položil přede mě sešit, potažený černou kůží, který následně otevřel a já ihned poznal jeho rukopis, který jsem kdysi jako malý musel luštit, když mi posílal dopisy.
Neřekl ani jedno slovo, pohledem mě ovšem vybízel, abych začal číst a já tomu tak po chvilce učinil. Byly to jeho poznámky, o Jungkookovi, když byl ještě malý.
Již poslouchá na své jméno, které jsem mu dal, ale to mé nevyslovil ani jednou. Odmítá mluvit naší řečí, šeptá pouze slova, která neznám.
Otočil jsem na další stranu, která byla prázdná, ta další z částí přeškrtnutá a bylo náročné se zorientovat, některá slova mi nedávala smysl, nedokázal jsem je přečíst a někdy pouze zapisoval chemický sloučeniny, zkušební vzorce na vitamíny.
Vyhýbá se květin, někdy je však bez přestání trhá na kusy jako smysl zbavený.
Nenávidí květiny, vím již proč, ale neuvědomil jsem si, že vůči nim chová tak silnou nenávist. V STU o něm nedokázali zjistit vůbec nic, pouze popsali jeho podobu, to, čím vším byl, ale jeho chování neznali.
