Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Můj otec byl často mimo okrsek, i přes to se staral o Hoseoka, který se prý po dvou dnech cítil mnohem lépe a jeho rána se hojila bez komplikací.
,,Hezký motýl." vysloví.
Leželi jsme v posteli, dopadaly na nás sluneční paprsky a užívali jsme si chvilku klidu. Nepřetržitě mě hladil po vlasech, druhou rukou mě objímal kolem pasu a já se cítil opravdu moc krásně.
Zrak jsem upřel k oknu, kde za sklem venku lítal žlutý motýl, který tu pobýval již dlouhou dobu. Otec se skrýval v podzemí, takže okno bylo přímo u půdy, kde byla travina a pár květin.
,,Motýl se ti líbí, ale květiny nenávidíš." řeknu.
Motýl a květina z mého úsudku patří k sobě, s křehkostí a krásou, ale vím, že Jungkook květiny vždy nenáviděl, ale když jsem se zeptal na důvod, tak mi ledabyle odpověděl, že mu smrdí.
Potichu se zasmál a rukou mě začal hladit na boku, hlavu jsem měl položenou na jeho rameni a cítil jsem tak jeho krásnou vůni.
,,Proč se ti líbí květiny, andílku?" optá se.
Byla to otázka, která nebyla vůbec složitá a okamžitě jsem mu tedy odpověděl.
,,Protože jsou nádherný."
Má matka květiny milovala, starala se o ně s láskou a u nás nebyl pokoj, který by se obešel bez květináče. Já se o kytky nikdy nedokázal starat, zalíval jsem je moc či málo, dával je spíše do stínu, i když by potřebovaly více světla, má mamka s tím problém neměla.
,,A ještě?"
Svou ruku jsem položil na jeho paži, dlaní jsem jezdil po jeho pokožce a sem tam ho lehce poškrábal nehty.
,,Protože krásně voní." odpovím.
Taky byla každá květina jiná, ojedinělá a vyjadřovala něco jiného.
,,To je všechno, že?" optá se.
Nepatrně jsem svraštil obočí a ještě pátral v mysli, jakou vlastnost bych mohl zmínit či více podtrhnout vizuální reprezentaci, skvost, který přinášejí, ale již jsem nevěděl.
,,Co víc by jsi chtěl od květiny?" optám se.
Můj hlas odrážel pobavení, svým způsobem se mi to ovšem líbilo, bavili jsme se defacto o hlouposti, ale za tu dobu, co jsme spolu, jsme museli řešit spoustu starostí a v STU jsme byli neustále ve stresu.
,,Já nic, ale motýl všechno." odpoví.
Natočil jsem svou hlavu jeho směrem, ihned se na mě podíval a chvilku sledoval mou tvář. Vykouzlil úsměv a daroval mi letmý polibek na rty, než se opět odtáhl a jedním pohybem mi odstranil pramínek vlasů z obličeje.
