Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ale nezapomeň, že tvá slova nemají žádný význam, když tvé tělo po mně stále dychtí."
Jeho dlaň mě stále hřála na mém hrudi, cítil jsem to obrovské napětí, které mezi námi vládlo a jeho pohled byl tak silný, že jsem měl pocit, že mě propaluje skrz na skrz.
Jedna část mě ho chtěla odstrčit a utéct, ale ta druhá mě nutila myslet na vzpomínky, na měsíce, který jsem s ním prožíval v STU.
Na jeho slova, která mě nutila se cítit aspoň z poloviny tak jedinečně, jakým byl on sám.
A tahle část mě po roce bohužel vyhrála, sesypal jsem se k zemi a vypukl v pláč. Kdyby se mé tělo probralo, brečel jsem, protože se vrátil, ale bylo toho na mě příliš a vládl ve mně chaos a smíšený pocity.
Jungkook si ke mně okamžitě dřepnul, vískal mě ve vlasech a šeptal uklidňující slova, která mi však působila o to větší bolest.
Nepomohl jsem mu, když přišel zraněný, řval jsem na něho a slovně mu ubližoval a to již nemohu vzít zpět.
,,P-Proč jsi nás opustil?"
Neslyšel jsem svůj hlas, viděl jsem rozmazaně a měl jsem problém se nadechnout, ale nedokázal jsem potlačit slzy.
Chlapec s černými vlasy mi věnoval polibek na čelo, něžně mi nadzvedl mou bradu a druhou rukou setřel vodu, kterou jsem měl na tvářích.
,,Protože bych vás jinak zabil, andílku." zašeptá
Zahleděl jsem na jeho tvář a vstřebával jeho větu. Donutil mě se cítit ještě hůř, jelikož když jsme utekli z STU, tak byla noc a on se musel opravdu snažit, aby udržel svou lidskou stránku při smyslech.
Byl jsem vyčerpaný, ale můj mozek se nechtěl vypnout a stále jsem nevěděl, zda mu mohu věřit.
Potřeboval jsem čas.
-
Měsíc dnes zářil jasně, teplý vítr mi rozcuchal vlasy, ale já se nezastavoval a nadále pokračoval v chůzi, než jsem došel k lavičce, která byla v zadní části areálu.
Sedl jsem si a pohled upřel na nejvyšší strom, který se tu nacházel.
,,Mohu s tebou mluvit?" optám se
V korunách stromů zašumělo, spatřil jsem oči, který doslova zářily ve tmě a po chvilce na zem dopadnul hybrid, který mi věnoval široký úsměv.
Jimin se posadil vedle mě do tureckého sedu a poškrábal si pravé oušku, než se na mě podíval.
,,Proč máš Jungkooka tak rád, i potom všem?"
Hleděl jsem před sebe, vyhledal jsem si jeden určitý bod a vyčkával na jeho odpověď. Malý hybrid k němu přijmul již od začátku, věřil mu a nevyřknul ani jedno špatné slovo na jeho osobu, ani poté, co nás opustil.
,,Je mým vzorem." vysloví
Překvapeně jsem se na něho podíval, úsměv neustále zdobil jeho tvář a pohled zvedl k nebi, pozorující tak Měsíc.
,,Myslím si, že je jedinečný, ale ne kvůli tomu, že by byl tvor s vzácnými toxiny, zkrátka je on sám výjimečný." řekne
Nepodíval se na mě, stále se díval na oblohu a mykl se svou hlavou jemně do strany, kdyby přemýšlel.
,,Líbí se mi, jak je laskavý a pozorný, ale na druhou stranu na něm obdivuji, že dokáže být krutý, ale to nemění nic na tom, že by pro své nejbližší udělal cokoliv, aby je ochránil." dodá
Poslouchal jsem jeho hlas, nutil mě opět přemýšlet a více litovat svého chování vůči němu. Byl jsem natolik oslepen žalem a nenávistí, že jsem se ze všech sil snažil přeměnit i ty krásný vzpomínky na něho, pouze na lži a nesmysly.
Náhle se mnou navázal oční kontakt a sklopil svá ouška.
,,Ty vidíš v každém jenom to dobré, Jiminie." zašeptám
Nevím, proč jsem zrovna vyhledal jeho společnost, když mi bylo jasné, že mi vytvoří větší tíhu na hrudi.
Připadá mi, že jsou všichni proti mně, ale uvědomil jsem si, že oprávněně.
,,Protože v každém se to dobro nachází a ty to víš taky, proto jsi se do něho zamiloval, Taehyungu." odpoví
Cítil jsem pramínek vody, který mi tekl po tváři po jeho slovech. Jimin si toho všiml, sedl si ke mně blíž a objal mě kolem ramen, aby mě utěšil.
Nic jsem mu na to neodpověděl, hleděl jsem na hvězdy a přemýšlel nad tím, zda mám ještě šanci dát svůj život do kupy.
-
Zdravím sluníčka 🖤
Omlouvám se za svou neaktivitu, bylo toho teď hodně a celkově jsem si potřebovala vyřešit pár věcí.
Každopádně Singularity 2 pokračuje, dnešní díl byl krátký, chci vám dát čas si připomenout příběh, ale slibuji, že zítra vyjde další díl a společně dáme taekook opět dohromady, abych mohla psát hezčí chvilky 🖤
Taehyung se zlomil, Jungkook měl přeci jenom rozumný důvod je opustit, ale už je pouze na vás, zda mu budete důvěřovat.
Taky jsem už vymyslela konec a možná mě za to zabijete, ale uvidím, zda si to náhodou nerozmyslím.
