Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Já si kurva myslím, že jsem silnější než ten debil, ale v tomhle světe má on větší šanci na přežití."
Nehnutě jsem na něho hleděl, vstřebával jeho slova, která obrátil proti sobě. Měl pravdu v tom, že je silnější než Hoseok, vlastně jako kdokoliv z nás, ale absolutně se mi nelíbilo kam tím míří.
Ať by Sophie vybrala jakkoliv, kdyby dala šanci na život dceři, dopadla by nejspíš její volba stejně, stejně jako všechny ostatní volby v jejím životě.
,,Žádáš mě snad i ty, abych si vybral?" optám se.
Hoseok byl jistě jenom otřesený z celé té situace, nemohl jsem mu vyčítat, že tu Jungkooka již nechce, ale musí pochopit, že tahle stanice drží pohromadě a ať už by k nám vkročil agresivní tvor, kterého však napadli venku, tak se o něho postaráme a to bez debat.
,,Já tě kurva o nic nežádám, vím totiž, koho si vybereš." odpoví.
Ironicky jsem se zasmál a na moment odvrátil pohled do strany. Udivuje mě, že mají jasno v tom, koho bych si vybral a přitom to ani nevím já sám.
Semkl jsem rty k sobě, zvedl jsem pohled k nebi, pozorující Měsíc, který dnes ani z poloviny nezářil tak jasně, jako včera.
Bolelo mě, jak Jungkook mluvil. Tak zarmouceně a ani jsem se nemusel zeptat koho měl na mysli, narážel totiž na Hoseoka, domnívá se, že bych si vybral jeho.
,,Více než před rokem jsem si vybral tebe, jen tebe a zahodil vše pro tvou záchranu. Jsi smířený s tím, že bych si teď vybral jeho, protože ty jsi svou šanci promrhal." vyslovím.
Nechtěl jsem být dramatický, to v žádném případě, ale Hoseok měl pravdu v tom, že je tu se mnou od samého začátku, i on byl ochotný nám pomoci, zachránit tvora, kterého ani neznal a od Jungkooka je opravdu nefér, že mu neprojevil vděk.
,,Meleš tady sračky." řekne.
Svraštil jsem obočí a ihned přestal pozorovat oblohu, místo toho jsem se na něho podíval a v sekundě se střetl s jeho pronikavým pohledem.
,,Myslíš si, že mě baví poslouchat tvoje výčitky? Neustále mi opakuješ, že jsi kvůli mně zahodil vše, ale už zapomínáš na to, že já tě o záchranu neprosil. Vybrali jsme se navzájem, pomohl jsi mi, protože jsi kurva chtěl, ne snad?" dodá.
Jeho oči nabraly rudý odstín, byl nahněvaný, bylo to patrné i z jeho hlasu a já tedy samovolně sklopil pohled, na pár minut, abych se vyhnul jeho pohledu. Měl v něčem totiž pravdu.
,,Ano, chtěl jsem ti pomoct a víš proč? Protože jsem byl sobecký." řeknu.
Zhluboka jsem vydechl, dodávající tak odvahu a opět jsem zvedl pohled, abych se na něho podíval. Mykl se svým obočím, ale jeho oči byly stále červený a nevypadalo, že by se zklidnil, tak jsem svou myšlenku více rozvinul.
