Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Dýchej zhluboka, prosím." vyslovím.
Nina měla vysokou horečku, dostala první transfuzi a během deseti minut se začala potit, u toho ji ovšem pronásledovala i zimnice. Bylo mi ji líto, měla bolesti, ačkoliv jsme se snažili o pravý opak.
Absolutně mi nevěnovala pozornost, nepřetržitě se klepala, ale náhle začala vydávat dávicí zvuk a po chvilce vykašlávala krev. Ten pohled mě neskutečně vyděsil, moje oči nabraly fialový odstín a v sekundě jsem k ní přistoupil k posteli, abych ji mohl nadzvednout hlavu a poposunout ji více nahoru, jelikož ona se nedokázala hnout a tímhle tempem by se v leže udusila.
Pohotově jsem zavolal doktora, jelikož jsem neměl ani ponětí, jak mám reagovat. Byl jsem nucen její pokoj opustit, sestřička mě poslala pryč a společně s doktorem se ujala situace.
Procházel jsem po chodbě, čekající na doktora a u toho se snažil nesoustředit na ty výčitky, který se dostavily. Věděl jsem, že ta léčba nebude bez problémová, avšak jsem litoval toho, že trpěla zrovna ona.
,,Taehyungu."
Jakmile jsem zaslechl své jméno, tak jsem se otočil a během vteřiny se objevil před doktorem. Mlčky jsem na něho hleděl, poupravil si svoje brýle a zahleděl se na mou tvář.
,,Museli jsme ji dát transfuzi, RH negativní, tvou krev nepřijmula. Budeme muset najít jiný způsob." řekne.
Poraženecky jsem sklopil pohled, poplácal mě kolem ramen, kdyby mě chtěl uklidnit a dát najevo, že za to nenesu zodpovědnost, i přes to jsem měl takový pocit. Slíbil jsem ji, že ji pomůžu a uzdravím ji, ale zatím její stav pouze zhoršuji.
Odebral jsem se ven na zahradu, Nina si potřebovala odpočinout a léčba bude pokračovat až za dva dny, než se její krev zcela vyčistí. Posadil jsem se na lavičku a tupě se zahleděl před sebe.
,,Kde jsi nechal svého přítele?"
Neznámý hlas mě donutil zvednout pohled, spatřil jsem vysokého chlapce s blond vlasy, který na přímém světle působily až do běla.
,,A ty jsi kdo?" optám se.
Neměl jsem náladu ani pokoušet se pátrat v mysli, kdo by to mohl být. Mladík se zatvářil překvapeně, jeho oči dvakrát problikly zelenou barvou a přistoupil přímo ke mně, než se posadil na lavičku po mém boku.
Moje oči samovolně též dvakrát problikly, což ho na moment vyděsilo, ale nevzdálil se a zpříma na mě hleděl.
,,Co se ti stalo, Taehyungu?"
Znal mé jméno, jak jinak, což bylo o to horší, jelikož já měl v hlavě prázdno a nedokázal jsem ho nikam zařadit. Mlčel jsem, nevěděl jsem totiž, co bych mu měl říct, jak dlouho mě znal či kam patřil.
Zkoumal můj obličej, ale jakmile mu došlo, že se k odpovědi nemám, tak promluvil on.
,,Jmenuji se Ren, potkali jsme se v STU, kde jsi mi pravidelně nosil čokoládu." vysloví.
Uchvacuje mě, kolik jedinců věznili v STU, nicméně stále jsem neměl jasno a ani žádnou vzpomínku v mysli.
,,Pomohl jsem tvému příteli proti armádě WZ." dodá.
Pořád mimo, nepomáhal mi, rozhovor o mém starém životě můj stav pouze zhoršoval, jelikož jsem se pak cítil pod tlakem a zcela ztracený. Odvrátil jsem pohled, ihned si vzpomněl na Jungkooka a překvapuje mě, kolik jedinců stojí při něm, ač se nechoval zcela vlídně.
,,Není to můj přítel, už ne." odpovím.
Mám takové tušení, že jsem byl jako jeho stín, každý mě spojuje s ním, on vládl ve všem a já byl jen obyčejný člověk, který mu dal svobodu, nic víc.
Cítil jsem, jak se Ren napnul, má slova ho jistě překvapila, jestliže mě znal jako člověka, tak musel být zmatený, že má krev již není čistá a Jungkook nepatří více do mého života.
,,To má být vtip?" optá se.
Ihned jsem se na něho podíval, znejistil, jakmile spatřil můj neutrální výraz, ale opravdu mi to nepřipadalo zábavné. Na moment sklopil pohled, já měl tím pádem trochu času, abych se zaměřil na jeho vůni, která byla zvláštní. Čistota tam byla, dobrosrdečnost, ale někde hluboko jsem zaznamenal zvrácenost a neupřímnost.
Neznám ho, domnívám se, že jako tvor je hodný, sám mi řekl, že pomohl Jungkookovi, ač pravděpodobně nemusel, ale voněl jako větší bestie, než právě chlapec s černými vlasy.
,,Žil jenom kvůli tobě, co se stalo?" optá se.
Tuhle větu jsem již párkrát zaslechl, na stanici všichni mluvili o tom, jak jsme se jako pár zapsali do dějin, že Jungkook mě uchrání za každou cenu.
Já raději obětuji celý svět, abych zachránil andílka.
Přimhouřil jsem svoje oči, když se v mé hlavě objevil jeho hlas a vnímal jsem tu ostrou bolest, která se mi vystřelovala do mozku.
,,Kvůli Namjoonovi se ze mně stal tvor a ztratil jsem paměť." odpovím.
Nebyl můj záměr mluvit takhle stručně, ale ta bolest byla nesnesitelná a vyschlo mi v puse. Snažil jsem zůstat v klidu a nedávat najevo své trápení, ale bylo to obtížné.
,,Mrzí mě to, Taehyungu." řekne.
Mlčky jsem kývl. Nerad jsem o tom mluvil, jelikož mě několikrát již napadl, kde byl Jungkook v tu chvíli, jestliže mě tolik miloval, tak proč mi nepomohl.
Nechtěl jsem ho ovšem vinit, nevím, jaká byla situace, co se stalo a proč nebyl se mnou.
,,Předpokládám tedy, že Jungkook tě neopustil z vlastní vůle." dodá.
Zahleděl se na mě a já v sekundě mykl s obočím.
,,Z čeho soudíš?" optám se.
Měl pravdu, ale zajímá mě z jakého důvodu mluvil tak sebejistě. Nepatrně se pousmál a zahleděl se do dáli.
,,Byla cítit ta láska vůči tobě, kterou uchovával. Nehnul se od tebe ani na krok, hlídal tě, bojoval kvůli tobě a položil by za tebe i život." odpoví.
Ta tíha byla rázem horší, nedokážu si představit, že to byla pravda. Viděl jsem ho jako agresivního tvora, který nyní terorizuje okrsek a chová se impulsivně.
Proč jsi se do mě zamiloval, andílku?
Potichu jsem sykl bolestí a v sekundě se zvedl z lavičky. Úryvky se mi vrací poslední dobou až příliš, nebyl jsem schopný je roztřídit, pochopit je a naleznout odpověď.
Bylo mi neustále zle, točila se mi hlava a mé dýchání bylo nepravidelné. Byl jsem slabý, připadal jsem si malátný a každým dnem to bylo horší.
Ren mě se strachem pozoroval, můj náhlý pohyb ho vyděsil, ale já opět sykl bolestí, když se v mé hlavě rázem objevila vzpomínka, kterou doprovázel hlas mého otce.
Nechápeš to, nedokážeš bez něho žít, slábneš, když není u tebe, jsi na něm závislý a nemůžeš ho dostat z hlavy.
-
Zdravím sluníčka 🖤
první kapitola v roce 2023, jak milé. Dneska to byl nezáživný díl, Ren se tu sem tam mihnul, extra velkou roli ovšem nebude mít v příběhu.
