Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jungkook/ EOB
,,Jak je to možné?"
Yoongi mi věnoval přímý pohled a očekával odpověď, kterou jsem mu ovšem neposkytl. Letmo jsem se rozhlédl po dvoře, všichni snídali, včetně Taehyunga, který ovšem posedával na schodech, daleko od všech.
Zhluboka jsem vydechl a promluvil si ztuhlý krk, celou noc jsem byl u andílka a usnul vedle něho na zemi, v dost na hovno poloze.
,,Jak to mám kurva vědět? Ty jsi lékař, ne já." odpovím.
Fascinovalo ho, že Taehyung se svou krví vyléčil Jimina, i já jsem z toho byl mimo, ani já nejsem schopný takhle uzdravovat a především ne tak hlubokou ránu.
Jin mi řekl, že mu v těle koluje má krev, moje toxiny ho ovládají, proto se chová jako kokot, stejně jako já, ale je v tom mnohem víc, jelikož je v tomto směru silnější než já, což je divné.
Pomalu jsem se zvedl, mrknul jsem na kotě, které tu s námi sedělo též a vychutnávalo si snídani na Slunci, po tak dlouhé době.
Rozešel jsem se za andílkem, který ledabyle hleděl k zemi a neměl tendenci sledovat ostatní, což bylo na tvora nevšední, máme v povaze mít přehled o dění kolem, pozorovat každého, poslouchat a vnímat zvuky, on ovšem takový nebyl.
Zastavil jsem se přímo před ním a po mé tváři jistě mihla odraz hněvu, když jsem spatřil, že se snídani ani nedotkl.
Jídlo mu vždy připravoval Yoongi, takže já neměl přehled o tom, zda ráno snídal či nikoliv, já mu nesl pouze oběd a večeři.
,,Nechutná ti čokoláda?" optám se.
Miloval ji, proto mě zaráží, že se pečiva nedotknul, hlavně on je jediný, které to dostává. Potichu se zasmál a zvedl ke mně pohled.
,,Ne, když je smíchaná s nějakou sračkou." odpoví.
Překvapil mě, jeho smysly byly opravdu vyvinutý, neměl by vědět o tom, že je smíchaná s vitamíny, jiný tvor by to nevycítil. Zhluboka jsem vydechl a posadil se vedle něho na schod.
,,Nemusela by být, kdyby jsi byl ochotný brát léky, který ti mají pomoci." vyslovím.
V tomto směru neudělal žádný posun, odmítá dodržovat řád, nemluví s ostatními, vyhýbá se všem a nepřetržitě pobývá ve svém pokoji.
Mykl se svým levým obočím, pozoroval jsem jeho profil, ale on mi pohled nevěnoval.
,,Nemám jediný důvod přijímat léky od někoho, koho neznám a nevěřím."
Tato věta mě zasáhla, kurevsky hluboko, ale nedal jsem na sobě nic znát. Po včerejšku jsem se cítil krapet lépe, snažil jsem být v klidu a zamyslel se nad jeho větou, přeci jenom jsem ho naprosto chápal, v STU jsem k sobě nikoho nepouštěl, protože jsem se jich defacto bál.
