Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zaraženě jsem na něho zíral, v místnosti bylo rázem ticho, až jsem slyšel své srdce, které bilo jako splašené.
,,Náš otec? O čem to kurva mluvíš?" zavrčím
Nebudu lhát, měl jsem v těle paniku, kterou jsem se snažil ze všech sil potlačit, abych udržel svůj vážný obličej.
Jungkook mě pozoroval s nečitelným výrazem, černý pramínek mu lehce zakrýval pravé oko a rty měl pootevřený, jelikož trhaně lapal po dechu.
,,Slyšel jsi mě, andílku." zašeptá
Samovolně jsem zatnul pravou ruku v pěst a než bych si to stihl uvědomit, tak jsem ho již surově svíral kolem krku a tlačil ho více ke stěně, o kterou se celou tu dobu opíral.
Sjel mě očima a následně se pousmál, olizující si přitom svoje rty, který měl mnohem bledší, než si pamatuji.
,,Jsi rozkošný, ale dominant z tebe opravdu nebud-"
Nenechal jsem ho domluvit, v pokoji se ozvala tlumená rána, jak se má dlaň setkala s jeho tváří.
Ihned sklapnul, oči mu nabraly rudý odstín a vysunul svoje drápy, natahující svoje ruce ke mně, přímo k mému pasu.
Moc dobře jsem si pamatoval na bolest, která mě bude za pár sekund čekat, ale ani přes to jsem neuhnul a ani na vteřinu nezalitoval svého unáhleného činu.
On se však zastavil, nedotknul se mě a na moment zavřel svoje oči, ruce stáhl opět k sobě a zhluboka vydechl.
,,Mluv." vyslovím
Ani si neuvědomuje, jaký chaos mi způsobuje a místo toho, aby se ujal slova a měl tendenci mi to v klidu vysvětlit, tak uhýbá od tématu a dráždí moje nervy, který už jsou i tak dost v piči.
Pomalu jsem pustil jeho krk, jelikož ze mě vyprchal adrenalin a již jsem vnímal jeho horkou pokožku, což jsem neměl zapotřebí.
,,Mohl by jsi mě nejdříve ošetřit, andílku." zašeptá
Letmo jsem sklopil pohled na jeho odhalené břicho, které nevědomky začal opět silně svírat a které bylo od krve, jelikož jsem mu roztrhnul stehy.
Nejraději bych se na něho vysral a dožadoval se odpovědi, ale bylo mi jasné, že by mi odmítal cokoliv sdělit, než mu nevyhovím.
Ihned jsem se od něho odtáhl, posbíral jsem vatičky a též dezinfekci a mykl jsem se svou hlavou do strany, dávající mu znamení, aby si lehl úplně.
Ránu měl stále živou, místy mokvala a též měl kolem stehu hnis, značící, že svou jizvu vystavoval okolním bakteriím několik dnů, než se tu ocitl.
Okamžitě jsem mu tam nalil dezinfekci, až sykl bolestí a drápy zaryl do peřin, aby nejspíše ventiloval své utrpení, které bych mu i přál, ale ani já nejsem z kamene a dokážu si představit, jak kurevsky ho to musí bolet.
Snažil jsem se vyhýbat přímému kontaktu s jeho kůží, též jsem svůj pohled zabodával do určitého bodu, neprohlížel jsem si jeho tělo, které jsem moc dobře znal, avšak stále působilo jako vymrdaný magnet pro oči.
Ránu jsem mu po několika minutách opět zalepil, zakrváceným obvazem, který mu Yoongi bude muset vyměnit až se vrátí z černého trhu.
,,Teď mluv." ceknu
Hodil jsem po něm tričko, které pohotově zachytil, bez zbytečných keců se pomalu posadil a látku si přetáhl přes hlavu.
,,Jsi stejně nedočkavý jako před milováním, andílku."
Drtil jsem svoje panty, kloubky mi zbělaly a musel jsem se opravdu hodně snažit, abych na něho nezačal křičet. Použil slovo, které bylo pro něho vždy cizí a on sám nebyl nikdy schopný se k milování aspoň z částí přiblížit.
Neřekl jsem nic, upřeně mu hleděl do očí a když si uvědomil, že jeho poznámka nebyla vtipná, ani patřičná, tak vydechl a opřel se opět o stěnu.
,,Taky jsem o tom nevěděl, jasný? Prostě nás vychoval ten samý člověk, zas se kvůli tomu nemusíš rozčilovat." řekne
Musel jsem začít procházet po místnosti, cítil jsem v sobě tolik emocí, že mě to až užíralo a snažil jsem to všechno spojit, ale absolutně to nešlo.
,,Můj otec mě nevychoval, má matka ano." zašeptám
Nevzpomínám si na otce, nemám s ním vzpomínky z dětství a i přes to jsem chtěl následovat jeho stopy a být uznaný vědec, který je tak zaměstnaný se svou prací, že nemá čas na vlastní rodinu.
,,Lžeš, andílku."
Zastavil jsem se v pohybu a podíval se na něho. Momentálně nezněl arogantně, neměl v plánu mě nasrat, mluvil vážným tónem, nutící mě se zamyslet.
V téhle situaci bylo těžké myslet na minulost, jelikož okolní faktory mi kdyby vypálily mozek, ale vskutku jsem se o to snažil.
,,Odjel, když mi byly dva roky." vyslovím
Nevzpomínám si na to, jak bych také mohl, ale vím, že mi o tom matka kdysi vyprávěla.
,,To je mi ale náhodička, že mezi námi jsou dva roky."
Svraštil jsem obočí a přistoupil k němu blíže.
Pomalu, ale jistě mi to začalo docházet, ale stále jsem tomu kdyby nechtěl věřit.
,,O čem tady kurva meleš?" optám se
Byl jsem frustrovaný, neskutečně. Vím jistě, že spolu nemáme stejnou krev, ale stále tady jde o podstatnou věc.
Zničil toho tolik, hlavně mě a teď se snaží rozbít i moje vzpomínky na mou rodinu.
,,Víš o tvorech víc než kdokoliv jiný, nabíráme lidskou podobu, když nám jsou dva roky a v tu dobu potřebujeme nejvíce péči, takže náš otec si musel vybrat oblíbence a představ si to, byl jsem to já." řekne
Náhle jsem viděl rozmazaně, kdyby mi zcela ochably smysly a pouze jsem sledoval jeho výraz, který byl zprvu sebevědomý, ale když si uvědomil vážnost svého vyjadřování, tak na mě pohlédl se starostí.
,,Promiň mi to andílku, neměl jsem mluvit takhle-"
Jeho hlas jsem postupem času zazdil, neposlouchal jsem ho a pouze viděl, jak se zvedl a pomalým krokem se ke mně začal přibližovat, s tím stejným, falešným zájmem.
,,Ne!" křiknu
Cuknul sebou, vyděsil ho můj náhlý čin promluvit, ale cítil jsem se pod tlakem, sklíčeně, když se mě snažil dotknout.
,,Neopovažuj se ještě jednou vyslovit, že je to náš otec. Nemáte spolu nic společného, můj otec je vědec a ty jsi byl jenom jeho subjekt, stejně jako ještě nedávno můj, rozumíš!"
-
Ahoj sluníčka 🖤
Zítra bude pokračování, trochu vám to objasním a postupně bych už ráda odstranila tu nepříjemnou atmosféru, abych vám opět mohla dopřát taekook momentky
