Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Miluji ho a budu s ním, dokud on sám bude chtít." vyslovím.
Andílek mě naučil, že je v pořádku mluvit o svých pocitech, už se za ně nestydím. Stále se mi to neříká snadno, mám kdyby zkurvený blok, ale ten hezký pocit, který v tu chvíli pociťuji mě nutí to chtít vyslovovat častěji.
,,Vždyť ty ani nevíš, co ta láska je."
Přimhouřil jsem oči, který v sekundě vzplanuly, přistoupil jsem k němu blíže a jednou rukou ho přirazil zpátky ke zdi.
,,A ty asi kurva nevíš, co je bolest."
Schválně jsem vycenil svoje špičáky mnohem více, drápy jsem však nechával uvnitř, ztráceli jsme tu čas a opravdu mi docházela trpělivost. On se mi ale vysmeknul a měl v plánu utéct, což mi připadalo k smíchu.
,,Do háje, můžeš se už konečně uklidnit? Jsi ještě otravnější než to kotě." vyslovím.
V sekundě jsem ho zachytil za kapuci, já se ani nehnul, ale on nad tím pohybem trhnul a skácel se k zemi, ihned jsem protočil očima nad tím, jak byl ubohý.
Jimin byl aspoň rozkošný, on byl odporný a jeho chování mě nutilo si pokládat otázku, zda vůbec zapojuje mozek, nebo je v něčem jako já a přemýšlí se svým penisem, ale v tom případě se ani nedivím, že je tak hloupý.
Jedním pohybem jsem ho vytáhl nahoru, zpátky na nohy a věnoval mu přímý pohled.
,,Aspoň na pár hodin dej stranou tu nenávist vůči mně, půjdeme v klidu pro motorku a pojedeme domů, dobře?" řeknu.
Nečekal jsem na jeho odpověď, pustil jsem ho a vykoukl z uličky, abych se ujistil, že máme volný průchod.
,,Ty jsi jel na mé motorce?"
Zoufale jsem zaklonil hlavu dozadu, otočil se jeho směrech a mykl se svým obočím.
,,Co jsi čekal ty vole? Že tě budu nést celou cestu zpátky? Jsi se posral ne?" ceknu.
Unesl bych ho bez problému, o tom žádná, ale z jeho smradu se mi zvedá kufr už teď, nemám v plánu se ho dotýkat a čuchat jeho pach intenzivněji. Zhluboka jsem vydechl, uklidňoval sám sebe a jakmile se mi to podařilo, tak se moje oči konečně vrátily do normálu.
Vyšli jsme na hlavní uličku, zabočili okamžitě doprava, jelikož jsem se chtěl úplně vyhnout černému trhu a boční cestou se dostat k motorce.
Začal jsem popotahovat, mykl jsem se svou hlavou a ihned se podíval za sebe.
,,Smrdíš jako děvka, která má svoje dny." zavrčím.
Sklopil pohled a rukou se dotkl v místě, kde měl obvaz a kde krvácel. Nebudu se mu omlouvat za to, že jsem ho zranil, jelikož si to zasloužil, ale v tuto chvíli nám to opravdu neprospívá, měl zůstat v areálu a nehrát si na hrdinu.
