Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jestli jsi mě doopravdy miloval, tak mě miluješ stále, protože ten pocit jen tak nezmizí, ani přes to, že jsem tu s tebou nějakou dobu nebyl." řekne.
Nedokáže pochopit, jak moc mě jeho odchod zranil, sice mi řekl, že k tomu měl oprávněný důvod, ale já mu stále nevěřím, jelikož kdyby chtěl, tak by se k nám vrátil mnohem dřív.
Jeho slova mají ovšem smysl, ač by měl pravdu a já bych zcela povolil a opět objevil ten krásný pocit, který mě ovládal kdysi, tak jsem stále vůči němu ztratil ten nejdůležitější pocit vůbec.
,,I kdyby, tak jsem k tobě ztratil důvěru a ta je mnohem podstatnější, než láska." odpovím
Člověk může milovat každého, ale pokud tomu dotyčnému nevěří, tak to je o ničem. Chovám se k němu nehezky a odtažitě, ale to neznamená, že bych si nepřál, aby bylo vše jako dřív, ale obávám se, že už tomu tak nikdy nebude, protože se budu neustále bát, že mě opět zraní.
Svou ruku přesunul na mou tvář, kterou jemně pohladil a nepatrně přejel po mém dolním rtu, což mě donutilo lehce pootevřít pusu.
,,Ale tvou důvěru můžu po snaze opět získat, andílku." zašeptá.
Omámeně jsem ho sledoval, jeho tvář, která mi vždy připadala nádherná a bezchybná. V STU mi již ukázal, že má lidskou stránku a chtěl bych v sobě naleznout opět snahu mu dát šanci.
Na moment jsem ztratil čistý rozum, naklonil se ke mně blíže a svoje polštářky otřel o moje rty, až se v mém těle rozlehlo chvěni a přestal jsem do plic pouštět kyslík.
Jeho oči však rázem nabraly rudý odstín, zasyčel a odtáhl se. Zmateně jsem na něho hleděl, srdce mi stále bušilo z jeho blízkosti a sledoval, jak se zaměřil na jeden určitý body, kousek od schodů.
,,Že musí být kurva všude." cekne.
Nechápal jsem ho, ale náhle se z toho místa vynořil Hoseok, který tudy pravděpodobně procházel a já se ihned postavil, nechtěl jsem totiž aby viděl, že mu sedím na klíně.
Jungkook zůstal ovšem sedět, prohrábl si vlasy a svoje červený oči zabodnul do nově příchozího.
,,Přesuň se do jídelny k ostatním tvorům, je čas oběda." řekne Hoseok.
Mluvil na černovláska opravdu s odporem, ale v tuto chvíli jsem byl rád, že se tu z ničeho nic objevil, jelikož jsem se na moment přestal ovládat a nechal si nevědomě připomenout starý pocity, který jsem vůči Jungkookovi uchovával.
,,Bacha, abych neudělal oběd z tebe." odpoví.
Ti dva mě začali opravdu srát, jeden byl horší než ten druhý.
,,Chceš mi opravdu vyhrožovat, zmrde?"
Hoseok dnes málem přišel o život, měl by si svá slova hlídat, protože Jungkook opravdu není trpělivý.
