Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jungkook/ EOB
,,Jsi se posral? Nebudu ti řezat kůži, zklidni se do háje." ceknu.
Ani jsem se na něho nepodíval, postupoval jsem dál do budovy, kde jsem si vytvářel černý ornamenty, ale musel jsem se sem vrátit, jelikož jsem tu nechal flaštičku s vitamínem, který budu večer potřebovat.
,,Fajn, tak si to vytvořím sám." odpoví.
Okamžitě jsem se otočil jeho směrem, již se chystal popadnout kotouč, který byl na stole, jelikož jsem věci na vlastní zábavu nikdy neuklízel, sem nikdo nechodil, tak mi to připadalo i zbytečné.
Pohotově jsem k němu přistoupil, pilový kotouč mu vyrval z ruky a moje oči ihned vzplanuly. Propaloval jsem ho pohledem, byl poslední dobou neskutečně otravný a napodoboval mě, dělal vše, co já, ačkoliv do měsíce bude podle standartu již dospělý, tak jsem měl stále potřebu ho chránit.
Potichu jsem zavrčel, když neustoupil a věnoval mi široký úsměv. Zhluboka jsem vydechl, na moment zavřel oči, když mi došlo, že bude stát stejně za svým a po chvilce svoje oči opět otevřel, když již nabraly černý odstín.
,,Poprvé a naposledy, je ti to jasné?"
V sekundě kývl, sice se vrhal do všeho po hlavě, ale když jsem ho o něco požádal, tak to dodržel.
Mykl jsem se svou hlavou ke stolů, okamžitě se rozešel tím směrem a posadil se, jednu svou nohu ovšem pokrčil, aby ji mohl položit též na židli. Pilový kotouč jsem vydesinfikoval a namíchal novou tekutinu, se střelným prachem a inkoustem.
,,Vyhrň si rukáv." řeknu.
Měl na sobě mou bílou mikinu, kterou si ode mě pravidelně půjčoval, sice bez optání, ale mně to bylo upřímně jedno a po čase jsem mu ji daroval.
Ihned poslechnul, já zatím vzal všechno potřebné a přesunul se ke stolů. Věci jsem položil ke kraji stolů a následně si přitáhl židli, abych si mohl sednout přímo naproti.
,,Co tam chceš?" optám se.
Nastavil mi své zápěstí, chvilku jsem pozoroval jeho pokožku, ale následně se zadíval na jeho oči. Domníval jsem se, že věkem se mu změní, ale nebylo tomu tak a dodnes mu zůstalo jedno oko tmavě hnědé, lidské.
,,To nechám na tobě, Jungkookie." odpoví.
Na jeho rtech se usadil jemný úsměv, sledoval jsem jeho tvář, ale poté uchopil kotouč a druhou rukou ho něžně sevřel za zápěstí zespodu, abych si ho mohl přidržovat. Měl hebkou kůži, která příjemně hřála a já opravdu nebyl nadšený, že do jeho pokožky mám řezat.
,,Zrychlil se ti tep." vysloví.
Nadzvedl jsem své pravé obočí a pilový kotouč sevřel silněji, než jsem k němu zvedl pohled. Jeho lidské oko odrazilo obavu, zatvářil se poněkud zarmouceně.
