Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nenáviděl jsem ten pocit, který mívám každé ráno, jakmile se probudím po dlouhé noci, kdy jsem nebyl sám sebou. Několikrát jsem zamrkal a pomalu se zvedl ze země, rozhlížející se, kde jsem skončil tentokrát.
Moje oči však v sekundě nabraly fialový odstín, když mě do nosu udeřila známá vůně a před sebou jsem viděl kovový tyče.
,,Dobré ráno, andílku."
Ihned jsem svraštil obočí, když promluvil Jungkook, který seskočil ze skříně, kde až do této chvíle seděl. Pomalu přistoupil k mříži, ale já se k nim pohotově přiblížil též, ovšem z druhé strany a se silou do nich bouchnul.
,,Jebe ti? Okamžitě mě pusť." zavrčím.
Litoval jsem ho, toho, co jsem mu včera řekl a donutil ho k pláči, jelikož mě to vnitřně ubíjelo též, ale jeho rozhodnutí mě sem zavřít, můj zármutek přeměnil na vztek.
Vrátil se jeho sebejistý postoj a především úsměv, který mě sral neskutečným způsobem.
,,Pustím tě, až se uklidníš a přestaneš mlít sračky o tom, že odejdeš." odpoví.
Každý den jsem přemýšlel nad tím, jaký jsem musel být jako člověk. Naivní jsem byl určitě, hloupý jistým způsobem též, ale domnívám se, že jsem měl i vytrvalost a sílu, jelikož být ve vztahu s někým jako je on, jistě vyžadovalo úsilí.
Stál přímo naproti mě, zpříma na mě hleděl a já přemýšlel nad tím, zda mu plivnu do ksichtu nebo ho čapnu kolem krku a rozdrtím mu lebku o kovový tyče. Avšak jsem měl vnitřní blok, v hlavě mi podobný myšlenky mihnou, ovšem bych se k takovému činu nikdy nepřinutil, jelikož mám přeci jenom pocit, že mu ubližovat nechci.
,,Uvědomuješ si vůbec, co teďka děláš?" optám se.
Snažil jsem se s ním vžít, prožívat jeho pocity, ale jen patrné propojení na jeho tělo mi způsobovalo ohromnou bolest a nedokázal jsem to snášet ani sekundu. Trpěl kvůli mně, prožíval bolest a zklamání, což bych mu nepřál, ale nemá právo se chovat takhle.
Nadzvedl svou hlavu krapet výš a jeho oči problikly rudou barvou. Udělal jsem ještě jeden krok dopředu a zahleděl se přímo na jeho tvář.
,,Ty jsi byl přeci ten, kterého drželi roky na jednom místě a teď chceš udělat to stejné se mnou?" dodám.
Vyprávěl mi o tom on sám, děkoval mi za to, že jsem ho údajně zachránil a dopřál mu svobodu. Nenávidí stanice, nenávidí, když nějaký tvor trpí a nemá stejná práva jako ostatní, nyní mě však zavřel on.
Svraštil obočí, objevila se mu boulička na tváři a svou hlavu naklonil lehce do strany.
,,To si fakt kurva myslíš, že bych tě tu držel násilím roky? Nebudeš tu zavřený dlouho, jenom tě žádám o to, aby jsi si tu hovadinu rozmyslel a dal mi čas, protože až se ti vrátí vzpomínky-"
