Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Mrzí mě to, Hobi." zašeptám.
Za těch pár dnu se toho posralo snad úplně všechno. Poslední rok jsem se choval opravdu hnusně, ale vidět kluka se kterým jsem vyrůstal ležet na lehátku, s obvazy a v bolestech, mně nutilo cítit nepopsatelný odpor vůči sobě.
Yoongi mu zašil rány, který nás i uklidnil, že jeho zranění není tak vážné, jak se na první pohled může zdát. Jungkook mu svými drápy nezasáhl žádnou tepnu, vytvořil mu bodný kanály, ale neporušil mu tkáně a neměl ani aspiraci krve.
Zažíval jsem deja-vu, vzpomněl jsem si na naše první setkání, na období, kdy mi ještě nedůvěřoval a zasunul mi svoje drápy až do krku, ale stejně tak jako teď u Hoseoka, mi nezpůsobil vážný následky.
Něco uvnitř mě mi říkalo, že takhle učinil vědomě, chtěl ho pouze vystrašit a ne zabít, avšak tuhle myšlenku jsem zazdil, jelikož ho to absolutně neomlouvá.
,,Tebe nemá nic mrzet, Taehyungu." odpoví.
Přerušil jsem s ním oční kontakt a obešel postel, opřel jsem se o rám dveří a zkřížil si ruce na hrudi.
,,Ale musí vypadnout, nemůže tu zůstat." dodá.
Narovnal jsem se, zpříma se na něho podíval a na moment svraštil obočí. Byla to samovolná reakce, já jsem jeho příchodem vyvedený z míry doteď, ale skutečnost, že ho zranil venku člověk se zbraní a jeho toxiny ho nevyléčí je důvod, proč nemůže odejít.
,,Neříkej mi do háje, že ho budeš obhajovat." cekne.
Sykl bolestí, když si chtěl změnit polohu na ležení, nerad jsem ho viděl v tomhle stavu, ale nemíním měnit názory kvůli okolnostem.
,,Nebudu obhajovat ani jednoho z vás, neměl tě napadnout, ale ty jsi ho neměl provokovat, když víš, že je výbušný." řeknu.
Jeden byl hloupější než ten druhý, Jungkook by se měl kurva rychle zklidnit, protože už není v STU a podobné chování není přípustné, ale Hoseok vyskakoval na tvora, který toho zažil hodně.
Hnědovlásek, i přes tu bolest, kterou pravděpodobně cítil, se zasmál.
,,Je to zkurvená bestie, která mě chtěla zabít." vysloví.
Naštval jsem se, z ničeho nic jsem měl opět tu potřebu chránit kluka, kterého jsem kdysi miloval, jelikož já vím, jaký umí být.
,,Není to bestie." zašeptám.
Kdyby ho chtěl zabít, tak by to udělal již dávno.
,,Děláš si srandu? I ty jsi mi řekl, že je a hlavně-"
,,A ty jsi tomu kurva fakt věřil? Lhal jsem ti, všem a především sobě, protože jsem byl na dně a chtěl jsem ho vědomě začít nenávidět!" křiknu.
