FAME [JungKook]

5. kapitola

JungKook's pov, Los Angeles, 22:00

„Los Angeles, chci vás slyšet!" zakřičel Namjoon do mikrofonu a fanoušci mu začali odpovídat hlasitým křikem.

Byl jsem zpocený na každém kousíčku své kůže, no cítil jsem tu euforii z lidí kolem snad až v kostech. Už se pomalu blížil konec koncertu a já tušil, že to ze mě hodně rychle zase odpadne.

Bolelo mě úplně všechno. Kapky potu mi stékaly po nose a štípaly mě v očích a stejně tak ten pitomý make-up, který mám na sobě snad celý den. Nejradši bych to ze sebe všechno smyl. Kdyby to tak šlo.

Držel jsem si úsměv na tváři až do poslední chvíle, než jsme vlezli do zákulisí. Jediné, co mě snad drželo na nohách byl fakt, že se možná potkám s Kate, se kterou jsem si do teď vyměnil pár vzkazů. Nebylo to nic moc, protože jsem si s ní nechtěl psát na účtu, ke kterému mají přístup i hyungové, no každá jedna zpráva mě aspoň na chvíli dostala pryč z reality.

Rozhodně jsme si nepsali nic osobního, jen takové ty podporující zprávy a chvály na naši hudbu. Poznal bych ji rád i jinak, než jako zpěvačku, no nemyslím si, že k tomu bude šance.

„Uf, to bylo. Dal bych si teď sprchu." Zanaříkal Taehyung, když jsme došli zpět do maskérny. Tam si nás převzaly maskérky, které nám hned vysušili pot, sundaly nepotřebné oblečení, které bylo ke kostýmu a opravily make-up.

Stihl jsem se jen trochu napít a uhasit tak vyprahlé hrdlo i hlasivky, než jsme museli přejít do místnosti vedle. Tam nás čekalo setkání s pár fanoušky, které společnost v rámci nějakého propagačního programu vyhrála. Točili jsme na to i reklamu, že pokaždé, co někde odehrajeme koncert, tak se s deseti fanoušky setkáme a strávíme s nimi pár minut.

Vyfotil jsem s těma holkama, které to chtěly, podepsal se, no upřímně byl rád, když si šly po svých.

„Manager-nim, přišla?" rychle jsem se rozešel k němu.

„Přišla, čeká venku i s tím svým klukem." Zatvářil jsem se nechápavě, no za pár sekund mi to hned došlo. Bulvárem se nesla spousta fotek, jak randí s Harrym Stylesem. Trochu mě mrzí, že přišla i s ním, ale třeba nebude tak špatný, jak si myslím.

„Aby bylo jasno, je to proti pravidlům, protože nebyla vybraná v soutěži." Ozval se a ostatní zpozorněli.

„Jelikož jsem ale viděl, jak moc vás propagovala, rozhodl jsem se jí tady pozvat."

V duchu jsem se musel ironicky uchichtnout. On se rozhodne ji tady pozvat? My bychom měli děkovat za to, že ona se s námi chce potkat. Nějaký ten fandom v Americe sice máme, ale myslím si, že ona na tom má taky docela velký podíl. A pak taky... je tu sakra populární s tou svou skupinou. Ona se nepotřebuje přiživovat na naší slávě. No od manažera to vyznělo, jakoby snad byla jen obyčejná fanynka. My bychom měli být poctěni, že se ona zajímá o nás.

Nic jsem neříkal a postavil se ke klukům, když otevřel dveře a v nich stála vcelku vysoká hnědovláska. Na první pohled vypadala jako každá druhá fanynka. Měla naše Epilog tričko a vlasy svázané ve vysokém drdolu.

No na tváři měla vážně moc pěkný úsměv. Nemusel jsem se tajit tím, že si ji tak okatě prohlížím, protože ostatní na tom byli stejně. Všichni jsme ji dosud viděli jen na fotkách a ve videích.

„Ahoj!" pozdravila, což jsme jí samozřejmě hned oplatili. Za ní stál ten kudrnáč z One Direction.

„Jsem moc ráda, že se tady s vámi můžu setkat. Koncert byl perfektní, hrozně jsem si ho užila!" zamrzelo mě, že na nás mluví anglicky a nezkusila korejštinu. No naštěstí to nebylo nic, co bych nepochopil.