FAME [JungKook]

53. kapitola

Kate's pov

„Bože, s tebou fakt není žádná sranda." Svalila jsem se zády na gauč a zaskučela.

Jsem tady a nevím na jak dlouho. Je snad hřích, že si ho chci užít?

„Chápeš, že já dneska osm hodin trénoval? Jsem rád, že sedím." Zasmál se, a pak mě popadl za mé ruce, abych se přitulila k němu do náruče.

„Jenže já jsem byla celý den tady a nudila jsem se. A taky jsem se těšila, až přijdeš." Odvětila jsem napučeně.

Objal mě kolem ramen a opřel si o mě hlavu. Asi byl opravdu moc unavený. Udělala jsem mu dobrou večeři a doufala, že si uděláme i pěkný večer, no zdá se být akorát zralý do postele. A pro mou smůlu jen na spaní.

Jsem hrozná. Nikdy předtím jsem taková nebyla, tak proč tak najednou?

Aha... už vím.

Sex.

A nejsem už ani tak ostýchavá, abych o tom normálně přemýšlela. Fakt nevím, co mě na tom tak uhranulo – že by fakt, že jsem čekala tak dlouho? A teď si to chci vynahradit. Jo, to bude tím.

„Ale můžu tě uspokojit i jinak." Zvedl najednou hlavu a já vykulila oči.

„Ne, na to zapomeň." Zaprotestovala jsem ihned.

Možná jsem pitomá, že tohle odmítám, když já sama nemám problém s tím, abych to dělala jemu, no zkrátka... k tomuhle jsem ještě nedozrála.

„Co se tak bojíš, nebuď trubka." Políbil mě na tvář, a pak sjel i na krk.

„Ne, fakt ne." Odstrčila jsem ho hned.

„Tak pak si nestěžuj." Povzdechl si a zaklonil hlavu až na opěrku gauče.

„Pojď si lehnout do postele, vidím, že jsi úplně grogy." Pobídla jsem ho radši. Nemusí se trápit se mnou tady na gauči. Já na ten film můžu koukat i sama, anebo si půjdu lehnout s ním, abych se na zítra dobře vyspala.

„Tam mě nebude mít, kdo hřát." Zakňučel.

„Bude, půjdu taky." Usmála jsem se, a pak se natáhla po ovladači, abych vypnula televizi. Je sice fakt, že ji máme i v ložnici, no pouštěli jsme ji jen opravdu tehdy, když jsme se chtěli dívat oba dva. On nesnesl zvuk televize při usínání a já taky.

Ironie ale je, že během volných dnů – kterých fakt moc není – se nám nemálo podařilo vytuhnout oběma najednou během toho, co jsme se mazlili.

„Zítra mám práci." Řekla jsem mu, když se převlíkal do pyžama. Rozsvítila jsem malou lampičku, aby mohl zhasnout velké světlo, a pak se zachumlala do peřiny.

„Fakt? A to jako tady nebo..." nechal to otevřené a čekal, co mu na to povím. Taky se pak zakutal vedle mě a zamžoural očima.

„Jo, fotím. Docela se těším, že se nějak odreaguju. Uvažuju, že pak půjdu nakupovat." Zasmála jsem se a on semnou. Nakupování a já – něco, co patří k sobě. A pravda je, že vymést obchody tady jsem ještě neměla moc šanci.

„Pro co?" zavřel oči a spokojeně vzdychnul, když jsem propletla naše ruce. Nechtěla jsem se k němu tulit, aby se vyspal co nejlíp. Určitě už je tak celý rozbolavěný z trénování a já nevím, jestli bych hned usnula. Nerada bych ho během usínáni probudila svým vrtěním se.

„Calzedonia." Odpověděla jsem.

„Co to je? To neznám." Přitáhnul si peřinu více k tělu.