FAME [JungKook]

29. kapitola

JungKook's pov

Chvíle v Číně uběhl až moc rychle. Nejradši bych si ten pobyt prodloužil a dělal Kate společnost, protože je mi jasné, že s tou nohou pořádně nemůže nic dělat a bude se akorát nudit. Bohužel to nešlo a já se musel vrátit.

Ani mi nevadilo, že jsme byli celou dobu v hotelu. Užil jsem si to i tak, a pak si taky říkám, že s naším štěstím bychom vylezli někam ven a někdo by nás ještě poznal. O to, myslím, nestojíme oba stejně.

Nechtělo se mi od ní, no utěšoval jsem se faktem, že se zase brzy uvidíme. Sice jí to zranění ani v nejmenším nepřeji a byl bych stokrát radši, kdyby měla nohu zdravou, no díky ní mě možná bude moci navštívit. Doufám.

Když jsem se vrátil zpět do dormu, nic se nezměnilo... i když, co jsem jako čekal? Že by ten můj nepořádek v pokoji uklidil někdo za mě? To asi těžko, ostatní mají co dělat se svým vlastním bordelem.

„Ale kdopak se nám vrátil!" vyhrkl Taehyung, když jsem i se svou sportovní taškou mířil do obýváku, kde se zdržovala většina. Ani jsem si ji nenesl do pokoje, protože všechno půjde rovnou do pračky.

„Nazdar." Zakřenil jsem se, tašku hodil do kouta, a pak se rozběhl ke gauči. Celou svou váhou jsem zalehl Jimina a i kousek Yoongiho, kteří na něm zrovna seděli.

„Ty jsi kůň!" křiknul Jimin rozhořčeně a začal mě od sebe odstrkovat. Měl to ale marné, obrazovka televize i tak hlásala velkým Game Over.

„Už jsem měl tu misi skoro hotovou." Nafouknul líce jako nějaký králík.

„Jen se nečerti." Šťouchl jsem ho do ramene, a pak se uhnízdil mezi nimi.

„Jak se máte? Nějaké novinky?" byl jsem dobře naladěný. Sice se mi po Kate stýskalo už teď, no vidina toho, že sem možná přijede a na daleko delší dobu, mi náladu rapidně kompenzovala.

„Ani ne, vše při starém." Prohlásil Namjoon.

„Spíš ty vykládej, chceme detaily, samozřejmě." Zatvářil se Tae perverzně, na což jsem převrátil očima.

„Kate je už víceméně v pohodě. Nohu má v sádře a je smutná, že asi nebude moci tančit, no myslím, že jsem ji přivedl na jiné myšlenky." Usmál jsem se. Něco jim říct můžu, ale ty jeho detaily si určitě nechám pro sebe.

„To je nám všem jasné." Začali se smát. Až pak mi došlo, jak moje věta vyzněla. Vážně blbě.

„Ne tak, jak si myslíte." Obhájil jsem se hned, no bylo mi jasné, že to nemá význam. Jednou jsem se takhle prokecl a budu to mít na talíři pěkně dlouho.

„Jasně, jasně..." div neprskali sliny.

„Tak se zase uklidníme." Založil jsem si ruce na hrudi a dal tak jasně najevo, že dokud tu nebude klid, nic dalšího se nedozví.

„Má teď klidový režim a až jí sundají sádru, přijede mě sem navštívit."

Ticho.

„Ona přijede sem?!" – Taehyung.

„Kdy?!" – Namjoon.

„Do prdele!" – Jimin.

„Kde bude bydlet?" – Jin.

„Vezmeme si ji k sobě!!!" – Hoseok.

„Joooo, může spát u mě." – Taehyung.

„No to víš, že jo, s tím tvým mluvením ze spaní by se určitě vyspala." – Yoongi.