FAME [JungKook]

58. kapitola

JungKook's pov, Incheon international airport

Seděl jsem a hrál nezáživnou hru na mobilu. Byl jsem snad v šestnáctém levelu a už mě to přestávalo bavit. Další věc taky byla, že jsem byl pomalu netrpělivý a čekání trvalo moc dlouho.

Kate dneska přilétala. Rozhodl jsem se jí proto vyrazit na letiště naproti. Semnou jel Taehyung, který se prý šíleně nudil. Nechtěl jsem ho sebou sice, ale pak jsem si řekl, že je to fuk. Byl jsem hrozně natěšený a on mi tu radost nezkazí.

Konečně to skočilo do sedmnáctého levelu, když mi někdo zakryl oči. Chtěl jsem okamžitě okřiknout Taeho za to, co jako dělá, ale ty ruce byly moc hebké a voňavé na to, aby to byl on.

„Kate!" vykřikl jsem a byl rád, že se nacházíme ve VIP salónku, kde si každý hleděl svého.

Nestihl jsem si její postavu ani prohlédnout a už jsem ji měl v náručí. Že bych tedy nějak protestoval, to se opravdu říct nedá. Musel jsem si dávat pozor na svůj stisk, abych jí neublížil. Měl jsem totiž tendence ji mačkat až moc. Byl jsem ale tak rád, že je zase zpátky.

„Bože nebreč, nebo budu taky, a pak to budu mít ještě dlouho na talíři," pošeptal jsem jí do ucha, když jsem uslyšel, jak popotahuje.

Kdybych se rozbulel taky, Taehyung by mi to pak samozřejmě dal taky pěkně sežrat.

„Bože já jsem tak ráda, že jsem tady," povzdechla si.

„Já taky, ale už neplakej. Je dobře," vzal jsem její obličej do dlaní a setřel všechny slzičky.

Rád jsem ji viděl, ale vypadala opravdu hrozně. Unaveně, nezdravě. Nechápu, jak se to mohlo stát tak rychle, během několika málo dní je z ní tohle.

Měl jsem na jazyku otázku, jak probíhalo řízení s její společností, ale rozhodl jsem se to nechat na později.

Pozdravila se pak s Taehyungem, který se taky nesnažil skrýt, jak překvapený z jejího zjevu je a společně jsme jeli pryč z letiště.

Řidič nás nejprve vyhodil v bytě a jeho odvezl až do dormu za klukama. Měl jsem docela dost citu s jejími dvěmi velkými kufry, ale naštěstí jsme se dostali až do našeho patra.

„Prodala jsem byt v Londýně," řekla, když jsem je položil do předsíně.

„Co?" přišlo mi, že špatně slyším.

„Proto ty kufry. Něco jsem poslala domů k našim, něco vyhodila, ale některé věci jsem si chtěla nechat a nebylo místo, kam je dát," vyzula své boty a zamířila do kuchyně. Úplně tak ignorovala, jak překvapený jsem byl.

Taky jsem se zul a vydal se za ní.

„A to je všechno, co řekneš?" byl jsem netrpělivý.

„Asi se na to posadíme, je toho docela dost, co chci říct. Předtím bych si ale dala sprchu a něco k jídlu, jestli můžu," zavěsila se mi kolem krku.

„To chápu," pokýval jsem hlavou.

Má za sebou několik hodin v letadle, takže se nedivím. Moje zvědavost to tedy musela ještě vydržet. Nechal jsem ji odejít, a pak začal ohřívat jídlo, které jsem tu ráno nechal v lednici. Byl jsem na scénář hladové Kate připravený. A bylo toho i dost pro mě.

Zasedli jsme pak společně na gauč i s jídlem, neobtěžujíc se to dát na nějaké talíře. Jídlo rovnou z hrnce je mé oblíbené.

„Ještě než přejdu k tomu bytu..." odkašlala si.

„Tak samozřejmě, že bude soudní líčení mezi mnou a Modestem, protože vlastně porušuju smlouvu. Je to ale spíš formalita. Jejich právník nabídl mému celkem přijatelnou pokutu za rozvázání dohody," nepřestávala si hrát s vidličkou, kterou držela v ruce.

Myslel jsem si, že to asi nebude jen tak. I BigHit je pojištěný proti tomu, že by se někdo z nás rozhodl dělat problémy. Vím ale, že jsou to nemalé částky a kdybych se rozhodl odejít, nejspíš bych to splácel několik dalších let. Jestli ne do konce života.

„V Britském byznyse jsou fakt nemalé částky a nepopírám, že jsem dostávala takový plat, že by z toho normální člověk žil několik životů. Budu ale určitě nějakou dobu bez příjmů, takže jsem se rozhodla trochu popřemýšlet o tom, co dál,"

Na to jsem přitakal, protože tomu naprosto rozumím. Je fajn, že uvažuje racionálně.

„Byt v Paříži si nechám a budu ho pronajímat. Ten v Londýně jsem prodala, protože se tam v dohledné době vrátit nehodlám, a pak mám neustále ty vzpomínky z toho večera, co se mi stal záchvat,"

Oddělal jsem nesnězené jídlo, a pak ji objal kolem ramen. Vím, že jí tak nejspíš nepomůžu, ale měl jsem potřebu ji nějak podpořit. Šlo poznat, jak ji to trápí, když na to myslí.

„Zůstaneš tady?" zadíval jsem se na její tvář z profilu a měl chuť zmáčknout ten malý roztomilý nosík. Odolával jsem však, protože jsme vedli tak vážnou debatu.

„Můžu?" otočila se ke mně.

„To myslíš vážně?" široce jsem se usmál.

„No já nevím, co když si za chvíli polezeme na nervy?" kolem očí se jí udělaly jemné vrásky z toho, jak mi úsměv vrátila.

„Toho bych se nebál," stiskl jsem ji u sebe a celé moje tělo se zatetelilo, když mě objala kolem pasu. Přitulila se ke mně více a já v tu chvíli nemohl být šťastnější.

„A když jo, tak znám jeden zaručený způsob na to, abychom to ze sebe vyventilovali," prohodil jsem jen tak do éteru a dočkal se pouze jejích pěstí, jek mně jemně bouchají do ramene a zvonivého smíchu.

„To fakt ráda slyším," zavrtěla hlavou, a pak mi ji složila na rameno, přehazujíc taky své nohy přes mé.

Chvíli jsme oba sledovali televizi a já se snažil zpracovat v hlavě všechno, co se právě děje. Kate definitivně skončila se zpěvem a rozhodla se zůstat tady. Semnou. Je to sen? Já sním, že jo? Zdá se mi to až moc neuvěřitelné.

„Kate?" zamumlal jsem.

„Hm?" ozvalo se zpátky.

„A co on?" nechtěl jsem si sice kazit radost, ale pořád jsem měl na paměti, že všechno tohle pramení od jednoho závažného problému.

Tím samozřejmě není nikdo jiný než ten chlap, který jí posílá výhružné zprávy a dostává od něj taky telefonáty.

„Je to divné, ale... od chvíle, co jsem veřejné ohlásila, že končím, tak jsem žádnou další zprávu nedostala. Ani hovor," na chvíli ustala s proplétáním našich rukou.

„To je divné," dal jsem jí za pravdu.

„Policie ho prý pořád hledá a až zatknou někoho podezřelého, tak se mi ozvou,"

Přišlo mi to zvláštní, a ne málokrát se mi v hlavě objevovala myšlenka toho, že možná o to mu jde. Chtěl ji zastrašit, vyděsit, a to se mu povedlo. Třeba docílil toho, čeho chtěl a už dá pokoj.

Nebo ne?

Kdo ví.

**

Otázka: Četli jste někdy nějakou fan fikci na téma, že holka si adoptovala králíka a z něj se stal JungKook? (:D). Já jo a rozhodně by mi přišlo vtipné napsat něco na tento způsob.