FAME [JungKook]

30. kapitola

Kate's pov,

„Všechny akce v dohledné době jsme zrušili. Zítra absolvujeme Ellen show, a pak si můžete dělat, co chcete." Řekl ředitel.

Pro jednou jsem byla zase v Londýně, na koberečku u ředitele Modestu. Bylo na něm jasně vidět, jak je naštvaný, že teď nic nevyděláme a nikde se neukážeme. Ještě několik dní zpátky, kdy jsem byla v Číně, jsem si z toho dělala těžkou hlavu, no jakmile jsem viděla kyselé xichty všech ve společnosti a to včetně holek z mé vlastní skupiny, trápit mě to přestalo.

Zbytek jeho řečí jsem poslouchala už jen na půl ucha, a jakmile se zvedli ostatní, jen jsem je následovala.

Přestože sádra byla dole, noha mě pořád bolela. Nejdřív jsem nechápala, proč, když jsem ji měla celou tu dobu v klidovém režimu. Doktor ale řekl, že ji ještě nějakou dobu ucítím. Měla jsem problémy s normální chůzí, pokud trvala nějak dlouho, nedovedu si představit, že bych teď měla vystupovat. Bylo mi líto fanoušků, ale tentokrát opravdu nebylo v mé moci, abych s tím něco udělala.

„Co plánujete?" zeptala se Amber, když jsme šli dlouhou chodbou. Já se teda spíš loudala za nimi, no nijak jsem jejich chování už nekomentovala.

„Pojedu s Michalem do Barcelony, už se hrozně moc těším!" křikla Bree a vůbec si nevšímala toho, že svým křikem přilákala pozornost ostatních zaměstnanců, které jsme míjely.

„Super, já pojedu asi k našim do Chesire, už jsem tam dlouho nebyla." Komentovala to Dani.

„A ty?" otočila se ke mně s příjemným úsměvem.

„Ta určitě pojede někam do Číny za tím svým Číňanem." Ucedila Amber.

Nejdřív jsem se nechtěla hádat, ale ty její blbé řeči mě fakt nebaví.

„Co máš za problém?" sykla jsem.

„Tvou nohu, kvůli které nemůžeme pracovat." Odpověděla pohotově, jakoby to nebylo zcela jasné.

„Aha... to je mi fakt líto, ale není v mé moci, abych ji uzdravila. Navíc jsi to byla ty, kdo mi na ni nejdřív šlápnul při zkoušce." Nedala jsem se. Je na mě hnusná a dává mi to sežrat, jako by to celé byla jen moje vina. Mrzelo mě to od ní, ale ponižovat se tu nenechám.

„Kdybys byla tam, kdes měla být..."

„Tak se uklidníme." Zasáhla Bree a postavila se mezi nás. Vážně se nesnížím k tomu, abych se s ní ještě poprala nebo tak něco, takže to fakt nebylo za potřebí, no ona tak v jednu chvíli i vypadala, takže můžu být vlastně ráda.

„A jeho si do pusy neber. Já alespoň trávím čas s někým normálním a neuženu si přitom nějakou pohlavní chorobu."

Na to šokovaně zalapala po dechu. Asi nečekala, že to takhle vytáhnu, ale sama si o to říkala. Navíc... všechny jsme to věděly. Naše Amber, tak posedlá svou popularitou si až moc užívala pozornosti všech svých ctitelů, až si z toho uhnala filcky.

V tu chvíli se nezmohla ani na slovo a já se toho rozhodla využít. Nechala jsem je tam stát a šla si ven chytit taxíka. Kvůli své noze nemůžu řídit, protože pořádně nezmáčknu spojku.

Nechala jsem se vyhodit kousek dál od bytu a ještě skočila nakoupit nějaké jídlo. Plánuju sice odletět za dva dny, no ty dva dny ještě musím něco jíst.

Můžu jen děkovat, že bydlím v klidnější čtvrti, kde mě hodně lidí zná a většina už je v pohodě s tím, že jsem slavná. Málokdy se mi poštěstí narazit na nějaké náruživé fanoušky, kteří by mě třeba nechtěli pustit nebo mě, nedejbože, nějak stalkovali až ke mně domů. Setkala jsem se sice s pár zvědavými pohledy, ale nikdo se za mnou nerozběhl, takže jsem v klidu nakoupila nějaké mlíko, pečivo a i něco dalšího, co si udělám zítra na oběd, a pak to všechno vyložila doma do lednice.