FAME [JungKook]

42. kapitola

JungKook's pov.

Celou dobu mi v hlavě šrotovalo, co si tam asi tak dlouho můžou povídat. A proč s ní chtěli mluvit o samotě?

Byl jsem fakt na nervy z toho, že sedím tady a ona je tam.

„Je to divné." Zkonstatoval Namjoon.

„Co po ní můžou chtít?" dodal Taehyung.

„Proč se všichni díváte na mě? Já nic nevím. Zavolali, že mám přijít a že ji mám vzít sebou. Netuším ani jak vědí, že je teď v Soulu." To jsem taky nechápal. Věděli, že přiletěla zpátky. Je sice fakt, že ji u toho fotili paparazzi na letišti, ale... nevím. Asi to bude fakt tím a moc si to přibarvuju.

„Už jste usmíření?" zajímalo pro změnu Hoseoka.

„Jo... dá se říct." Odvětil jsem. Doufám teda, že jsme v pohodě. Uvažoval jsem nad tím, jestli bych to neměl nějak odčinit a koupit jí třeba květiny. Nikdy jsem je holce nekupoval a ani nevím, jestli ona jen ten typ, který má kytky ráda. No, počkám, až jak dopadne tohle.

„A byl usmiřovací sex? Ten je nejlepší!" vzal mě Jimin kolem ramen se svým úchylným výrazem na tváři.

Převrátil jsem očima, ale radši to nijak nekomentoval. Na takové věci fakt nebudu odpovídat.

„Bože, s tebou taky není žádná sranda." Zabručel, když viděl, že se k ničemu nemám.

„Nebudu nic říkat, když Kate znáte. Jak vás znám, byli byste určitě super netaktní a ještě před ní měli blbé poznámky." Řekl jsem radši.

To je jedna z věcí, kvůli které s nimi Kate nerad probírám. Kdyby se spolu neznali a já věděl, že se spolu neuvidí, klidně bych jim nějaké věci řekl. Vždyť oni sami se až moc rádi svěřují s jejich vlastními zážitky. Rozdíl je ale v tom, že to byly všechno holky na jednu noc. Namjoon se jako jediný s někým stýká, no ani jeden z nás ji nezná, takže mu nevadí o ní něco povídat. Připadal bych si fakt trapně, kdybych něco řekl já a oni by si pak před Kate nebrali servítky. V tomhle jim fakt moc nevěřím, někdy neví, kdy ubrat.

Druhá byl asi ten samotný fakt, že nic nebylo. Styděl bych se to přiznat, no krom Taehyunga nikdo nevěděl, co se jí stalo, takže by to ani nepochopili. Terčem posměchu se stát vážně nechci.

„Za co nás máš." Vyhrkl Jin.

„Nenuť mě odpovídat, jo?" protočil jsem panenkami a založil si ruce na hrudi.

Seděli jsme tam už dvacet minut a diskutovali, co se asi tak může dít, když se najednou otevřely dveře a Kate z nich vylezla ven.

„Tak co?" postavil jsem se okamžitě. Netvářila se nijak, takže jsem vůbec nemohl nic vyčíst. To mě znervóznilo ještě víc.

„Nepůjdeme raději domů a já ti to tam vysvětlím? Nechci to řešit tady na chodbě." Překvapila mě.

„Tak to hou, my to chceme taky vědět." Postavil se Namjoon.

V duchu jsem zanadával, ale zvenčí na sobě radši nedal nic znát. Jde vidět, jak jsem si v poslední době odvykl na soužití s nimi. S Kate mám víc prostoru a hlavně klidu... a hlavně nikoho otravného, kdo by se neustále ptal na nějaké otázky.

„Tak pojďte všichni." Pokrčila ona rameny a já šokovaně nazdvihl obočí. To jako myslí vážně, že je pustíme všechny najednou k nám do bytu?

Nedočkal jsem se žádného vysvětlení. Místo toho jsem ji následoval jako poslušný pejsek až dolů, kde jsme si stopli dva velké taxíky. Po cestě jsme zastavili v supermarketu, jelikož bylo jasné, že doma nic není, když jsem to během její nepřítomnosti všechno snědl. Nakupovat šla ale ona sama, protože kdyby nás tam bylo víc, určitě bychom strhli nežádoucí pozornost. Rychle jsem tam vletěl, když byla u pokladny, abych jí pomohl s taškami a mohlo se pokračovat.

„My něco slavíme?" vytáhnul jsem tři šampaňské z igelitové tašky.

„Možná."

Bože to její napínání mě fakt zabíjí.

„Zkrátka, vaše firma se spojila s mou a obě se shodly na tom, že ten mediální skandál použijí ve svůj prospěch." Vyložila všechny věci na kuchyňskou linku.

„Cože?" křikl Hoseok.

„Nevadí jim, že spolu randíme. Hodlají na tom vydělat." Měla opět svůj nečitelný výraz a já vůbec nevěděl, co si mám myslet, že ona si myslí.

„To je... dobře?" odkašlal jsem si a pozorně ji sledoval.

Neurčitá maska povolila a na tváři se jí objevil široký úsměv.

„To je bomba, protože s tím oni souhlasí a my se nikde nemusíme schovávat!" křikla a já hned na to zavrávoral, protože po mě skočila.

„Fakt?" nechtělo se mi tomu věřit, no zareagoval jsem pohotově a v náručí ji chytil, aby nespadla.

„Bože, co ti tu celou tu dobu vykládám, ty trubko? Jsme official!" dala mi sladkou pusu a mně, jakoby teprve až teď, se začalo rozednívat a chápal jsem význam jejich slov.

„Konečně něco šťastného." Uslyšel jsem ji šeptat tak, aby ji neslyšel nikdo další v místnosti.

Tolik jsem ji teď chtěl líbat. Spadl mi kámen ze srdce a byl jsem opravdu rád... no hyungové, kteří se s námi tlačili v kuchyni, mi to jaksi neumožnili.

„Proto to šampaňské a zákusky. Jdeme slavit, že to tak dobře dopadlo." Slezla ze mě, na což jsem se proti své vůli zatvářil trochu zklamaně, no nechal jsem ji jít.

Připravili jsme všechno občerstvení, a že ho nakoupila, a pak jsme si sedli do obýváku.

Bylo mi v tu chvíli fakt dobře. Veškeré obavy byly pryč. Jen jsem si užíval tu chvíli se svými přáteli a přítelkyní.

Namjoon s Hoseokem se v pití tak rozvášnili, že šli koupit několik lahví soju do nejbližší večerky. Ostatní se hodně bavili a pili. Sice bych s ní teď byl raději sám a bylo mi jasné, že když je tu zábava tak rozjetá, tak jen tak neodejdou, no byli už pak tak v náladě, že si nás dvou ani nevšímali. Já toho moc nepopil a Kate taky ne.

Nebavilo mě sledovat, jak se dohadují nad nějakou hrou a raději se přiblížil k ní, když seděla tak blízko.

„Hm?" usmála se a nadzvedla obočí, když jsem do ní jemně šťouchnul.

„Pojď za mnou." Zaprosil jsem.

Bez dalších řečí se ke mně přesunula a z boku si sedla na můj klín. Nechal jsem ji, ať mi vezme ruku do své a proplete naše prsty.

„Ti budou mít zítra asi krušné ráno." Uchichtla se s pohledem na ostatní.

„To je jejich problém, mají brzdit." Převrátil jsem očima a bradu si opřel o její rameno. Bylo příjemné, jak hladila mé prsty a neustále je zaplétala a rozplétala.

„Řekli ti tam ještě něco?" napadlo mě najednou.

„Ani vlastně ne. Jen naznačili, že pokud se nějak domluví, možná bychom mohli mít nějaký malý projektík."

To jsem zbystřil.

„Jakože bychom spolu pracovali?" vykulil jsem oči.

„Možná, ale nebylo to řečeno přímo a popravdě si ani nemyslím, že by k tomu opravdu došlo." Já si to naopak nemyslím. Pokud už souhlasili s tímto a budou se to snažit využít k vzájemné propagaci, asi nás spojí v nějakém malém projektu.

„Neřeším to. Jsem ráda, že to dopadlo takhle." Usmála se, až se jí na tváři udělaly ty rozkošné ďolíčky.

„Já taky." Přiznal jsem bez mučení, a pak se natáhl pro jednu pusu.

„No ták." Zabručel jsem, když mi nešla naproti.

Znovu se uchichtla, no pak mě objala kolem krku a nechala si dát pár malých pusinek.

„Teď bychom měli spíš vymyslet, jak se jich zbavíme."

**

Žádná hrůza se nekoná. Je to takový oddychový díl bez nějakých zvratů. Doufám, že si užíváte letní dny a vidíme se u další fan fikce s Yoongim!