FAME [JungKook]

6. kapitola

Kate's pov, LA, 22:45

Nechtěla jsem působit jako úplná blbka, a tak jsem se svým vřískotem vydržela až, když jsme s Harrym došli dál od haly, kde se konal koncert. Pak jsem spustila...

„Tybrďo!!! Já tomu nevěřím! Tak hrozně jsem se na tohle těšila a teď je po všem." Rozdýchávala jsem to.

„No vidíš a máš s nimi i hafo fotek." Řekl Harry nezaujatě, beroucí mě kolem ramen. Všude kolem byla už tma, protože bylo pozdě, takže mi to ani nevadilo.

„Že jsou roztomilí. Vypadají na živo fakt sladce." Rozplývala jsem se.

„Jsou úplně k sežrání." Odpověděl ironicky.

„Nech toho!" uchichtla jsem se a jemně ho bacila do hrudi.

„Musíš se mnou sdílet radost. Možná je na živo už nikdy neuvidím. Jsem úplně dojatá." Fakt je, že jsem měla až slzy v očích z toho zážitku. Sledovala jsem je už od jejich debutu. Snila jsem o tom, že jednou budu fandit na jejich koncertu a teď jsem to měla z první řady a jako bonus i setkání a fotky.

Já sama začala svou pěveckou dráhu díky X faktoru až o rok později. Jak jen ten čas letí.

„Klidně se rozplývej, ale předtím mi ještě dej pusu, někdo si nás fotí." Zastavil.

Napučeně jsem zvedla svůj obličej k jeho a nechala si dát jeden malý polibek na rty. Nerada tohle dělám. Nejen proto, že to je vlastně celé lež, no a pak mi to zkrátka narušuje osobní prostor, na který jsem velmi háklivá. Na Harrym ale oceňuji to, že to dělá opravdu jen pro novináře a pro lidi. Respektuje mě a nikdy toho nezneužil.

Stejně se ale nemůžu vzdát toho neklidného třasu uvnitř mě. Musela jsem se hodně přemlouvat, ať se udržím v klidu a neuteču od něj. Vím, že by mi neublížil, ale vysvětlete to někdo mému tělu, které je pod jeho doteky celé neklidné.

Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a nechala se vést zpět k hotelu. Rozhodli jsme se kousek projít pěšky, a pak si stopli taxíka, protože chůzí se tam fakt dojít nedá. Je to moc daleko.

„Líbí se ti někdo z nich?" zeptal se najedno z ničeho nic.

„Jasně... všichni." Odvětila jsem pohotově, a pak jsme oba vyprskli smíchy.

„No a co ten, co za tebou přiběhl? Kolik má roků, patnáct?" musel si rýpnout, je mi to zcela jasné.

„Ne, je stejně starý jak já." Protočila jsem očima, i když to neviděl.

„Co po tobě chtěl?"

„Dali jsme si na sebe kontakty." Řekla jsem normálně.

„A to jen tak? Proč zrovna on?" dorážel pořád.

„Někdo je tu zvědavý!" píchla jsem ho do ramene.

„S tím jsem se narodil, sorry." Zvedl ruce v obraně, ale usmíval se. Co mu nemůžu vytknout je to, že je vážně zábavný. Mám si s ním o čem povídat a kolikrát s ním mluvím i radši než s holkama, se kterýma jsem pořád. Dokáže brát věci více s nadhledem, je objektivní a... uvažuje jinak než holky.

„Napsal mi několikrát na twitter. Sdílel taky s jeho účtem nějaké naše věci, které se mu líbily. Přišlo mi to milé." Vysvětlila jsem. Už jsem nechtěla skandovat nad tím, jak mě to potěšilo.

Je mi jedno, že to není Jimin, který je můj nejoblíbenější člen. Zas tak moc je nerozlišuju, líbí se mi zkrátka všichni. A JungKook byl hrozně roztomilý, když za mnou takhle přiběhl.

Myslela jsem, že mi řekne třeba něco víc, když jsem tam přišla, ale on jen stál a usmíval se. Nejspíš se styděl a já ho nechtěla přivádět do rozpaků tím, že ho oslovím a převedu na něj tak veškerou pozornost.

Nejdřív mě zklamalo, když se mnou nepromluvil ani slovo, no nevím, co jsem čekala. To, že mi párkrát napsal ještě neznamená, že s ním budu nějaká kamarádka. Neznám se s ním stejně, jako s ostatními.

O to víc mě překvapilo, když za mnou přiběhl. Hádám, že na to musel sebrat velkou odvahu, a na konec jsem ráda. Vím, že nebudu mít kuráž mu napsat první, a tak budu jen čekat, jestli se ozve on, no už jen to, že můžu říct, že mám jednoho člena BTS na kakau, mé malé dušičce stačí.

Další dny jsem pro mou smůlu musela strávit prací. S holkama jsme dělaly na novém albu. Já psát texty neumím, nejsem na to dostatečně kreativní, to přenechávám Danielle a taky Amber, které jsou vážně na tyhle věci talentované. Po X Factoru nám Modest najal několik skladatelů, nahráli jsme s nimi písničky, no největší úspěch měl stejně song Here we are od Dani.

Bree místo toho trávila dny se mnou na hodinách tance. Učitelka nás vůbec nešetřila, no už jsem si na její tempo docela zvykla. Vymyslely jsme společně choreografii na nějaké další písničky, které už byly v procesu nahrávání. Hrozně jsem se těšila, až tohle všechno vyjde ven. Doufám, že to bude bomba, a že to lidé ocení. Taky se strašně těším na turné, které pak určitě pojedeme. Nebude sice naše první, ale trošku doufám, že po té slávě z minulého by se z mini tour mohlo stát Word tour. Ne jen Evropa a nějaká města v USA. Tentokrát třeba i Austrálie nebo Asie. Jsou to sice jen sny, ale věřím, že jednou se mi splní.

„Mám se dobře, mami." Ozvala jsem se do telefonu.

„To ráda slyším, zlato. Jsou tam na tebe hodní? A co ten kluk, chová se k tobě slušně?" vyptávala se dál, na což jsem si povzdychla. Hrozně ráda bych jí řekla, že Harry není můj pravý přítel, no nejde to. Mohlo by se to provalit. Mohla by se prořeknout a všechno to snažení během těchto měsíců by bylo zbytečné.

„Jsme v pohodě. Neboj se." Ujistila jsem ji. Tak nerada jí lžu. Ještě k tomu, když je tak starostlivá a pořád se zajímá.

„Opravdu? Zníš smutně." Jen jsem jí to vyvrátila a snažila se převést téma na něco jiného.

Mám hrozně hodnou a starostlivou mamku. A stejně tak i taťku. Nejsem sice jediné dítě, a i když jsem si vždy myslela, že rodiče táhnou spíše k těm mladším, u nás to asi bude naopak. Ráda bych řekla, že je to kvůli tomu, že jsem zkrátka zlaté dítě, no události, které se staly několik let zpátky, je donutily, aby se o mě strachovali víc.

Kdyby tak šly vymazat.

„Koncert byl naprosto perfektní. Užila jsem si to neskutečně moc a docela bych ráda šla ještě jednou." Uchichtla jsem se a navodila tak veselejší téma.

„A oni pokračují po dalších městech?" zeptal se taťka.

„Ne, vystupují pouze tady v Los Angeles, a pak v New Yorku. Jediná šance by byla, že bych odjela do Korey."

„Tak si třeba někdy uděláš volno a pojedeš." Ozvala se pro změnu zase mamka.

„Jasně... třeba jo." Komentovala jsem to a raději nerozebírala, že je to málo pravděpodobné, vzhledem k našim plánům. Delší dovolená v dohledné době určitě nepřichází v úvahu.

Rozloučila jsem se s nimi, a pak hovor vypnula. Tak nějak jsem šla na internet a doufala, že mi třeba napsal, no očividně nesebral odvahu, protože nikde nic nebylo. Na twitteru ani na kakau.

Otázka je, sebere ji vůbec někdy?

Je to zatím docela nuda, já vím. Ale ono to přijde!

Jinak, včera jsem napsala poslední zkoušku a kromě jedné, ze které ještě nevím výsledky, tak mám všechno. Jsem happy jak dva grepy a konečně jsem schopná si užít tu vánoční atmošku.

A co vy? Už se těšíte, co najdete pod stromečkem? :)