FAME [JungKook]

40. kapitola

JungKook's pov

Ležel jsem v posteli u mě a Kate v bytě a snažil se usnout. Měla přiletět v noci, ale řekla, že si vezme taxíka, takže jsem nemusel na letiště.

Nejdřív jsem chtěl protestovat a jet pro ni, no po tom, co za melu se strhlo včera, když jsme měli vystupovat v rádiu... Ani jsem nečekal, že to v lidech může vyvolat takový zájem, no přijde mi, že téměř každá druhá otázka se týkala mě a Kate, nebo minimálně alespoň Kate. A to předmětem našeho rozhovoru měl být náš připravovaný comeback.

Nahlas jsem si povzdychl a přetočil se na bok k půlce, která ještě pořád byla prázdná. Doufám, že se na letišti nestrhne žádná hrůza kvůli tomu, že má dorazit. Asi stejně neusnu, dokud nepřijde.

Všechny myšlenky se mi v hlavě motaly opravdu závratnou rychlostí. Na konec jsem musel trošku zadřimnout, protože jakmile jsem oči znovu otevřel, byla sice pořád tma, no uviděl jsem před sebou chodící siluetu.

Zůstal jsem ticho a neprozrazoval o sobě, že jsem vzhůru. Místo toho jsem ji bez mrknutí oka začal sledovat.

Tiše si povzdychla a začala ze sebe svlékat oblečení. Ani jsem nedutal a snažil se nezasmát, když všechny věci odhazovala na zem, neobtěžujíc se je dát do skříně nebo přinejmenším poskládat.

Smích mě ale hodně rychle přešel, když to stejné udělala i s podprsenkou. Neměl jsem sice šanci vidět její pěkná prsa úplně zřetelně, kvůli té tmě, no i jejich obrys mi stačil, abych na chvíli přestal dýchat.

Nerozumím sám sobě, že tohle podstupuju. Bože... mám tak krásnou holku, no ještě se mezi námi pořádně nic nestalo. Někdy si fakt přijdu jako časovaná bomba. Tak mi na ní ale záleží, že to všechno zkrátka ignoruju a čekám... a čekám.

„Nechceš radši rozsvítit lampičku?" ozval jsem se, když se už asi minutu přehrabovala ve skříni, očividně nemohla najít pyžamo.

„Tys mě vyděsil." Poskočila.

„Promiň." Uchichtnul jsem se tiše.

„Nemusíš rozsvěcet, už něco mám." Vytáhla nejspíš nějaké tričko. Natáhla ho na sebe a neobtěžujíc si obléct taky nějaké kalhoty na spaní, se pak svalila do postele vedle mě.

„Jsem úplně vyřízená." Zakňučela a začala se soukat pod mou peřinu. Příjemně mi zaškubalo v žaludku, když nohy zamotala do mých.

„Věřím." Nechal jsem ji, ať se uvelebí na mém ramenu, a pak ji začal hladit ve vlasech.

Je docela těžké to pro mě přiznat, protože nikdy předtím jsem na holku tak fixovaný nebyl, no chyběla mi. Nějak jsem se cítil klidněji a o dost spokojeněji, když ležela zase vedle mě. Její vlasy jsem měl po celém obličeji a cítil vůni, pro ni tak typickou.

„Cesta byla v pohodě?" zeptal jsem se zvědavě.

„V letadle jo, na letišti... asi čekali, že přiletím." Povzdychla si unaveně.

„Promiň, že jsem nepřijel."

„Nechtěla jsem to, tak se neomlouvej. Bylo by to pak ještě horší." Odvětila hned.

„Promluvíme si o tom zítra, dobře?" políbil jsem ji na spánek, a pak zavřel oči.

„Dobře, dobrou?" cítil jsem v jejich slovech úsměv, což jsem i se zavřenýma očima opětoval.

„Dobrou, Kate." Stiskl jsem ji u sebe, a pak dal spánku šanci, aby mě zcela pohltil. Už klidného, že ona je tady.

**