FAME [JungKook]

56. kapitola

JungKook's pov, Seoul, Korea

„Jo?" zvedl jsem mobil nejistě.

Bylo na něm neznámé číslo a ještě k tomu mělo cizí předvolbu. Trochu mi připomínalo to, které mívala Kate předtím, než jsem jí koupil korejskou sim kartu.

„Jsi JungKook?" zeptal se holčičí hlas.

„A ptá se?" ne, že bych chtěl být nějaký škaredý, ale co kdyby to náhodou byla nějaká fanynka, která mě vyhmátla. Nejspíš bych si zase musel měnit číslo a o to fakt nestojím.

„Danielle, kamarádka Kate,"

„Aha," netušil jsem, co na to říct.

Proč mi volá? Sice si k ní teď nemůžu rychle přiřadit obličej, ale vím, že jedna z nich se Danielle jmenuje.

„Co potřebuješ?" odkašlal jsem si.

Několik sekund bylo totiž na lince úplné ticho. Předpokládám, že asi nevolá jenom tak.

„Volám kvůli Katie," neřekla to zrovna vesele.

„Něco se jí stalo?" vyhrkl jsem.

Je sice pravda, že se mi nějakou dobu neozvala, ale podle hodin je u nich teď noc, takže jsem myslel, že spí. Naposledy říkala, že mají nějaký sraz a budou řešit novou hudbu. Nechtěl jsem ji otravovat, protože sám vím, jaké to je.

„Kate měla panický záchvat a museli ji vzít do nemocnice. Nemusíš se bát, už je v pohodě, ale chtěla jsem alespoň zavolat ať víš, co se s ní děje,"

„Ona měla panický záchvat? Jak to? Co se stalo?!"

Aniž bych to ovlivnil, tak se mi srdce rychle rozbušilo a spolu s ním se zrychlil i dech. Je totálně na nic, že jsem tak daleko a nemůžu udělat vůbec nic.

„Já popravdě nevím, ale zavolali nás až z nemocnice. Její sousedka prý slyšela, jak křičí, a tak se tam šla podívat. Zavolala jí sanitku, protože si myslela, že se stalo něco vážného. Na konec se z toho vyklubalo tohle," vysvětlovala a já byl rád za to, jak pomalu mluvila. Byl jsem alespoň schopný to všechno pobrat.

„Je v pořádku?" vylezlo ze mě jenom.

„Už ano. Dali jí něco na uklidnění a teď spí. Napadlo mě, jestli se ti třeba nesvěřila, jak bere ty věci okolo s tím chlapem... bylo to kvůli němu?" nešlo pořádně poznat, jestli se ptá nebo konstatuje.

„Říkala, že se bojí, ale že je v pořádku. Vypadala tak, když odjížděla, nic jsem... nic jsem nepoznal," povzdychl jsem si.

Nerozumím, že jsem si nevšiml, jak špatné to je. Nevím, jestli bych ji pustil, kdybych to věděl. Ale ona vypadala opravdu v pořádku. Pořád mě ujišťovala, že to bude dobrý a za chvíli se zase vrátí zpátky.

„Já nevím," dodal jsem.

„To nevadí, až se vzbudí, tak jí řeknu, ať ti zavolá. Měj se,"

Rozloučil jsem se s ní, a pak to položil. Připadal jsem si jako přešlý mrazem. Pomalu jsem i přeslechl Jina, který nás volal na oběd. Neměl jsem teď na jídlo ani pomyšlení a nejraději bych se rozjel do Anglie. Kdybych jen mohl.

„Co je ti, uletěly včely?" zatahal mě Hobi za kapuci od mikiny.

„Ne, ale Kate jo," popíchl mě Namjoon a oba si plácli, jak asi nejsou vtipní.

Převrátil jsem nad nimi očima a raději se posadil ke stolu, kde už bylo jídlo – dneska donáška, protože jsme byli líní si udělat něco sami.

„Kate je v nemocnici, měla panický záchvat," zamumlal jsem.

Místností se rázem rozeznělo něco nezvyklého – ticho.

„A je v pořádku?" zamračil se Jimin.

„Asi jo, prý teď spí," přikývl jsem.

Samozřejmě, že je zajímalo, co se stalo, jak se to stalo, a hlavně proč se to stalo. Neměl jsem toho moc, co říct, protože jsem sám nic nevěděl. Řekl jsem teda alespoň to, co mi řekla ta holka do telefonu.

„Ale mně se zdála docela v pohodě," namítl Jin.

„Možná to uměla dobře schovat," odvětil pro změnu Taehyung.

Nechtělo se mi to nějak analyzovat, ale sám jsem to pořádně nemohl pochopit. Před dvěma dny byla tady a byla v pohodě. Usmívala se na mě, a i když jsem z ní vycítil nějaké obavy, tak nevypadala na pokraji zhroucení.

„Už se o tom chlapovi něco ví?" zeptal se Yoongi.

„Ne a popravdě to vůbec nechápu, protože když se vloupal do té šatny, tak tam prý onanoval nad nějakými věcmi. S takovou přece už musejí mít jeho DNA a všechno, ne?" rozhodil jsem rukama.

„DNA nejspíš mají, ale jestli se schovává, tak je asi těžký ho najít," prohodil Namjoon.

„On tam onanoval? To v novinách nepsali!" pootevřel Taehyung směšně pusu.

Teda, zrovna teď to moc směšné nebylo.

„Jo, rozbil nějaké věci, napsal ty vzkazy, a pak tam nechal použitý kondom," zavrčel jsem.

Dělalo se mi blbě, když jsem na to pomyslel. Asi dokážu pochopit, že když je Kate tak slavná, tak si to nad jejími fotkami dělá více chlapů... i když jsem nasraný kdykoli na to pomyslím. Ale udělat tohle?!

„Co teď?"

„Nevím, ale fakt nemám chuť jíst," přiznal jsem.

Jídlo je to poslední, co mám v hlavě. Totálně ho vytlačily další myšlenky.

„Chceš letět za ní?" dal mi Jin ruku kolem ramen, nejspíš ve snaze mě podpořit.

„Chtěl bych, ale vím, že mi to nedovolí," sklopil jsem hlavu.

Musím trčet tady.

Netuším, jestli mě někdy za život štvalo víc, jak moc podrobený jsem managementu musel být. Dřív jsem neměl důvod někam jezdit nebo si žádat volno navíc. Když jsme nepracovali, mohl jsem jet za rodinou, anebo jsme s kluky trávili čas společně. Kvůli tomu jsem si nemusel žádat žádná povolení.

Jenže teď?

Jenom kvůli té smlouvě, díky které mě mají naprosto v hrsti, musím být tady a nemůžu jet za ní. Kde je nějaká svoboda?

„Nerozumím jen tomu, že jsem to na ní nepoznal," to mě trápilo asi nejvíc.

Sice jsme společně s Kate nestrávili tolik času, jako jiné páry, které randí, ale myslel jsem si, že už ji znám. Tolikrát jsem dokázal poznat, co si myslí nebo jak se cítí. A teď si tak důležité věci nevšimnu?

„Tím se nemá cenu zaobírat. Prostě se to stalo," Jin mě pořád objímal a já byl vcelku vděčný za jeho podporu.

„Stalo," zamumlal jsem spíš pro sebe.

Usilovat o to, abych za ní do Anglie mohl odletět, mi přišlo jako marný boj. Přišlo mi ale, že nemám co ztratit, a tak jsem se do něj stejně pustil.

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci.

Asi jsem zoufalec.

***

Ježiši, on je na tom gifu rozkošný :3