FAME [JungKook]

47. kapitola

Kate's pov, Budha dance club

Táhla jsem JungKooka dovnitř do sklepa, kde už to úplně žilo. Těšila jsem se, že se po dlouhé době budu bavit někde venku. Normálně si někam vyjít nemůžu, protože buď je tu práce, a nebo se nekoná ten správný typ akce. Nemůžu taky jít jen tak někde, protože by mě pak otravovala spousta lidí. Tohle byla after party po LMA, takže samí známi lidé a jako bonus můj přítel k tomu.

„Co si dáme?" zakřičela jsem mu do ucha. Hrála tu hudba hrozně nahlas, no chtěla jsem si dát panáka, a pak jít tančit. Vedle v salónku pak můžeme i posedět a uslyšíme se lépe.

„Moc nepiju, nevím." Zakřičel zpátky, na což jsem se uchichtla.

Čekala jsem, až mi barman bude věnovat pozornost a jakmile se tak stalo, objednala jsem dvě whiskey.

Jakmile jsme to měli v sobě, oba naráz jsme se zašklebili, a pak se vydali na parket. Nemůžu sice tancovat jak jsem to dělala dřív, no takové to vlnění do rytmu nějaké hudební pecky, mi vůbec nevadí. Cítila jsem svou nohu, občas brněla a ty podpatky tomu taky nepřidávaly, ale nehodlám si to dneska ničím zkazit.

Zrovna hráli Avicii – You make me, když se mě někdo zezadu dotkl. Neřešila jsem to, protože tu bylo docela dost lidí. Místo toho jsem se posunula více k JungKookovi, abych dala najevo, že tu s někým jsem.

Když mi pak ale dotyčný položil ruku na rameno, otočila jsem se.

„Ahoj!" Niallovi jsem jen odezírala ze rtů, takže si nejsem ani jistá, jestli to vůbec řekl.

Ukazoval směrem k salónku, a tak jsem přikývla, Kookieho, který asi vůbec nechápal, co dělám, jsem vzala za ruku a šla tam.

„Ahoj, Kate. Super vystoupení. Jsem Niall, těší mě." Řekl souvisle ke mně, a pak podal ruku JungKookovi. Podle jeho rychlé mluvy mi došlo, že už má trochu připito, no přišlo mi to legrační. On je vtipný, když je takhle v náladě.

„JungKook." Odvětil mu na to.

„Já vím, chodíš s naší Kate, doufám, že se o ni dobře staráš." Ruku mi dal kolem ramen. Protočila jsem očima a hned ji sundala. Jsem sice taky v náladě, no pořád mi není příjemné, když se mě takto někdo dotýká.

„Nevšímej si ho, asi vypil hodně whiskey." Uchichtla jsem se.

„Zas tak moc ne. A když jsme u toho, s vámi jsem si ještě nedal. Půjdu objednat, ani se nehněte!" odběhl.

Dívala jsem se s úsměvem za ním, no ten hodně rychle přešel, když jsem uviděla, jak se JungKook mračí. Nedíval se ale na mě.

Následovala jsem jeho oči a spočinula na známé kudrnaté hlavě, která k nám s úsměvem mířila a ďolíčky odzbrojovala většinu ženské populace tady v klubu.

Harry Styles mě jednou vážně zklamal. A naštval. Měla jsem v plánu mu neodpustit to, co se před nějakou dobou stalo. Jenže práce a naše společná firma mě donutily, abych se přes to přenesla. Že ho za to budu nesnášet, tím bych asi zbytečně dráždila a nervovala sama sebe pokaždé, co by byl poblíž. Tohle já nemám zapotřebí. Omluvil se mi několikrát. A popravdě... zase si začínal získávat mou důvěru a přátelství. Jen to, prosím, zase nepodělej Harry.

„Ahoj." Tenhle pozdrav slyším dneska už po několikáté.

„Čau! Bavíš se?" usmála jsem se.

„Já? Jako vždycky, no a co vy? Poprvé jste někde společně, koukám." Prohlédl si nás oba dva.

„Hm, jasně... Kookie, to je Harry, Harry... no, už jste se jednou potkali, ale je to fakt dávno." Odpověděla jsem nejistě. Nevím, proč mám pocit, že atmosféra začala houstnout.