FAME [JungKook]

11. kapitola

Zpět v přítomnosti.

Nechápavě jsem sledoval fotky, které jsem měl podstrčené přímo před nosem.

„C-co je to?" trochu jsem doufal, že je to nějaká fotomontáž, no na tu to bylo až moc reálné.

Kate Summers a Harry Styles – nic není, jak se zdá.

Bude žaloba za sexuální obtěžování?

„To je hazjl, je tam k tomu něco víc?" vytrhl Taehyungovi tablet z ruky Yoongi a sjel z fotek ke článku.

„Prý se zatím ani jedna strana nevyjádřila, ale ty fotky mluví za vše. Obtěžoval ji." Zamumlal, no jelikož bylo v místnosti úplné ticho, slyšeli jsme ho všichni.

„Vypadá fakt vyděšeně."

Očima jsem znovu zaostřil na fotky, které zvětšil. Nechtělo se mi na to ani dívat. Bylo mi z toho zle. Myslel jsem, že ji fakt miluje. Vždyť jsou spolu půl roku, to jen tak každý nevydrží, no ne?

Nemůžu uvěřit, že by jí takhle byl schopný ublížit. A pak ji takhle ponížit před ostatními lidmi. Celý svět teď vidí její ubrečený obličej a roztrhané šaty. Tohle není fér.

Ignoroval jsem dohady hyungů, sebral se z gauče i s telefonem a šel do svého pokoje. Nevím sice, jestli mi to zvedne po tom, co se stalo, ale chtěl bych se ujistit, že je alespoň trošku v pořádku.

Zvonilo to opravdu dlouho. Chtěl jsem to už vzdát a položit to, když přijala hovor.

„Kate?" zavolal jsem hned.

„Ahoj." Uslyšel jsem jako odpověď její jemným hlas.

„Jak... jak ti je?"

Nevěděl jsem, co mám říct. Nechtěl jsem být nějak dotěrný a na něco se ptát. No nikdy předtím jsem takhle nikoho neuklidňoval a holku už vůbec ne.

„Mám se dobře, vše je v pořádku."

Není, její hlas byl nalomený, jakoby každou chvíli chtěla plakat.

„Je mi líto, co udělal." Zamumlal jsem.

Určitě se musí cítit hrozně. Vždyť ho milovala a chodili spolu a on teď provede toto. Nevím, co bych dělal, kdyby byla tady. Možná bych se k tomu ani neodvážil, ale rád bych ji objal. Chtěl bych jí nějak vyjádřit, že v tom není sama a slova v tomhle směru nejsou má silná stránka.

„Je to stejně všechno jen lež." Povzdychla si.

„Jak to myslíš?"

„Harry nikdy nebyl můj pravý přítel, Kookie."

Div jsem nepootevřel pusu, jak mě to překvapilo.

„To vážně?"

„Jsme oba pod jednou společností. Chtěli nám trochu pomoct s popularitou, a tak jsme museli dělat, že jsme spolu. Nic mezi námi ale nebylo a po tomhle ani nikdy nebude."

Teď nevím, jestli z toho byla zklamaná, nebo co jsem si o tom měl myslet. No mrzelo mě, že mi to předtím neřekla. Já už jí nic netajil. Věděl jsem, že jí můžu říct všechno a u ní to bude v bezpečí.

„Aha." Vyšlo ze mě jen.

„Nezlob se na mě za to. Nemohla jsem ti to říct. Ví to jen manažeři a skupiny. Neřekla jsem to ani rodičům a věř, že ti o mně ví jinak opravdu úplně všechno." Cítil jsem v jejím hlase pousmání.