FAME [JungKook]

34. kapitola

Kate's pov, Soul

Převlékla jsem se do pyžama, a pak se svalila do postele. Noha mě hrozně bolela, a tak jsem ani nebyla v náladě jít na večeři nebo dělat cokoli jiného. Mezitím, co se JungKook sprchoval, jsem si pustila televizi a zadívala se do nudného pořadu. Ani jsem pak nepostřehla, že už je zpátky.

„Kate?" oslovil mě a začal se soukat pod mou peřinu.

„Hm?"

„Pořád se na mě zlobíš?" doufala jsem, že to nevytáhne. Nemyslím si totiž, že mám na podobné rozhovory ještě sílu.

„Ne, nech to být." Nebylo to ani tak naštvání, spíš mě to celé mrzelo.

„Vypadá to jinak." Ucítila jsem, jak mi svou hlavu pokládá do klína. Vážně mi stěžoval fakt, že ho chci prostě dnes večer ignorovat.

Mlčela jsem a doufala, že si třeba lehne na svou půlku a bude dělat něco jiného – hrát hry na mobilu, dívat se na televizi, no že mě zkrátka nechá na chvíli v klidu.

Omyl...

„Byla to blbá hádka, omlouvám se." Promluvil zase.

„Já bych tomu neříkala hádka, ta by vypadala jinak, věř mi." Aniž bych to chtěla, zašklebila jsem se. Mám docela bouřlivou povahu, to je fakt, no tohle byla jen slabá výměna názorů. Kdybychom se opravdu pohádali, asi bychom tu teď tak v klidu neleželi.

„To je jedno, cítím to dusno a snažím se to urovnat. Mám ale pocit, že ty to snad nechceš." Kolem hnědých očí se mu udělaly malinké vrásky od mračení se.

„Tak to není. Nejsem naštvaná... jsem jen zklamaná." Povzdychla jsem si.

„Můžeš mi to nějak vysvětlit?" pobídl mě.

„Že jsou věci kolem tak složité. Že se pořád musíme schovávat a když už nás někdo odhalí, tak nejlíp dělat, že se neznáme. Aspoň jednou bych chtěla mít něco opravdového, co se nemusím bát ukázat ostatním, no dneškem mi došlo, že s tebou to takhle fungovat nebude."

„Promiň." Zamumlal a oba dva jsme uhnuli pohledy ve stejnou dobu.

Pousmála jsem se, a pak, aniž bych nad tím přemýšlela, jsem prsty začala hladit jeho vlhké vlasy.

„Nerozebírejme to už, dobře? Mě to přejde." Navrhla jsem.

„A jsi s tím v pohodě?"

„Jsem, už se tím netrap."

Ze sedu jsem sjela více do lehu a zpoza přivřených víček sledovala zbytek show. Byla to sice nuda, ale vyhovovalo mi, že spolu jen tak ležíme, tulíme se k sobě a nic neděláme.

Začala jsem zívat a bylo mi jasné, že to brzy zalomím, no vyrušil mě jeho horký dech a následně i rty, kterými začal pusinkovat mé rameno. Bylo to příjemné, no jakmile jsem ucítil i ruce, které se mi stahovaly kolem pasu, došlo mi, že to tímhle asi nekončí.

„Kookie..." povzdychla jsem si, když sjel až na krk.

„Bolí mě ta noha." Odtáhla jsem se. Na tohle jsem fakt neměla náladu, ne teď.

„Hodně?" zatvářil se smutně, když jsem se k němu otočila čelem.

„Docela jo." Pokývala jsem hlavou.

Vypadal zklamaně, no najednou se mu na tváři znovu začal rýsovat úsměv. Nechápala jsem, co dělá, když z nás obou sundal deku, a pak se přesunul dolů k mým nohám.