FAME [JungKook]

51. kapitola

Kate's pov

Veškerý čas strávený na ostrově utekl hrozně rychle. Najednou jsme se vraceli zpátky do reality. A tam se mi vůbec nechtělo.

Musela jsem do Londýna a JungKook zpět do Soulu. Doufala jsem, že za ním pak co nejdříve budu moci přiletět.

Po tom, co se mezi námi stalo se mi od něj nechtělo už vůbec. Sex ve vztahu není všechno a já si to plně uvědomuju. Milovala jsem ho i předtím, no nebudu lhát, když řeknu, že náš intimní život mi přinesl něco nového. A je to skvělé. Bylo těžké to překonat poprvé kvůli tomu, co bylo dřív, ale jakmile se to jednou stalo... nechtěla jsem přestat. Začala jsem žít v něčem úplně jiném. Ve světě, kde jsme byli jen my dva a nehorázná rozkoš. Netušila jsem, že něco takového vůbec jde zažít.

Trochu se stydím za to, že nad tím tak bezostyšně přemýšlím, ale jsou to přece jen myšlenky. Můžu si myslet a představovat cokoli jen chci. Tomu se meze nekladou.

Další věc, na kterou jsem se vůbec netěšila, byl mobil. Celou tu dobu jsem ho měla vypnutý, a tak jsem ani nedostávala žádné vzkazy z neznámého čísla.

Měla jsem strach. Pořád se to snažím zlehčovat, ale po tom, co mi už napsal, mě děsí víc a víc.

JungKook mi na tohle celé už názor řekl, rozhodla jsem se zavolat ještě svým rodičům a promluvit si o tom. Pokud mi i oni poradí, abych to nahlásila, budu o tom vážně uvažovat. Nemůžu žít ve strachu tak, jak je tomu posledních několik týdnů. Užírá mě to. Bojím se.

Mluvila jsem s mámou, se kterou bylo vždy jednodušší věci probírat. Nechtěla jsem přejít hned k věci a raději se zeptala, jak si užili svátky a popřála vše nejlepší do nového roku. Jenže pak to muselo přijít.

„Katie, myslím si, že bys to měla nahlásit na policii. Prosím věř, že rozumím tomu, jak je pro tebe diskrétnost v tomhle případě důležitá, no jde o tvé vlastní bezpečí." Asi mě ani nepřekvapilo, když mi tohle řekla.

„Co když to všechno praskne?" prohrábla jsem si vlasy.

„Tak budeš bulvár a věci okolo ignorovat. My jsme tvá rodina a víme, jak to je. JungKook to taky ví a ten zbytek už není důležitý." V tom měla pravdu. Ať už na okolí budu působit jakkoli, lidé, co pro mě moc znamenají budou znát pravdu.

„Když mluvíme o něm, jak se mu daří?" zeptala se a já byla docela ráda, když přešla na jiné téma.

„Dobře, řekla bych. Pořád pracuje, a tak musíme každý být jinde, no po koncertu, co tu budu mít, tam odletím a nějakou dobu zůstanu." Oznámila jsem jí své plány.

„Je na tebe hodný, že jo? Všechno je mezi vámi v pořádku." Zněla starostlivě. Je tak pečlivá, miluju to na ní. Jsme od sebe dost daleko, no stejně si vždy najdeme čas, abychom si zavolaly.

„Myslím, že mě nic lepšího nemohlo potkat." Přiznala jsem s úsměvem.

**

„Jsem vyřízená, bylo to fakt náročné." Povzdychla si Bree.

„Už máme padla, zlato." Objala ji Amber kolem ramen.

A tak jsme tady. Všechny čtyři na koncertu. Nějak nepsaně jsme se po konfliktu mezi mnou a Amber rozdělily na dva tábory. Amber a Bree, já a Danielle. Nechtěla jsem to. Doufala jsem, že s prací se věci vrátí do normálu, no bylo to zbytečné. Ona na mě pořád byla naštvaná a já pořád nemohla pracovat tak jako dřív kvůli své noze. Nejhorší je, že to už ani nikdy nebudu. Museli jsme proto pozměnit mnoho choreografií a písní. Což znamenalo hodně práce a ta jí zrovna moc nevoní.