FAME [JungKook]

38. kapitola

JungKook's pov

Svou bradu jsem si opřel o Katino rameno a zpoza něj taky nahlížel do časopisu, ve kterém listovala. Už jsme kupodivu seděli v posteli, kterou nám Jimin s Yoongim pomohli smontovat, a pak taky na ní už byly i polštáře a peřiny. Kate měla v bytě veškeré věci a dokonce se odhlásila z penzionu.

Nebylo to tady vevnitř ještě zcela hotové. Nábytek tu sice byl a byl na svém místě, no pořád zel tak trochu prázdnotou, protože tu chyběly ty běžné věci, které se lidem časem nahromadí v poličkách.

I tak se mi to ale hrozně líbilo. Sám jsem se přistihl při tom, jak lezu do obchodu s dekoracemi, abych sem něco koupil. Dělalo mi to hroznou radost. Koupila to sice ona, no od té doby, co jsem se vyjádřit, že bych to chtěl sdílet s ní, mluví o tom, jako o našem společném.

„Líbí se ti tohle?" vyrušila mě z přemýšlení a já se zaměřil na její ukazováček, který klepal na list časopisu.

„Pěkné." Řekl jsem jen.

Byl jsem dneska docela unavený, protože trénink zabral více času než obvykle. Plus – otrávilo mě, že se tady dneska vetřel Hoseok.

Nějak jsem tušil, že když sem jednou pozvu Jimina, roznese se, že si tady Kate pořídila byt a já tam budu, alespoň když bude ona tady. No a všichni byli pochopitelně až moc zvědaví. Odmítl jsem je tu vzít všechny najednou a toho nejhoršího člověka jsem si taky schovával naposledy.

„Nechceš si radši lehnout? Vidím, jak jsi unavený." Byla uvelebená mezi mými koleny, a tak jsem hned ucítil, jak se zatetelila.

„A nechat tě tu s ním samotnou? To určitě ne." Zavrtěl jsem hlavou.

„Byl by taktní a odešel." Bože, ta je tak naivní. Ten by určitě jen tak neodešel, alespoň ne dobrovolně.

„Sni dál." Uchichtl jsem se, když ke mně otočila hlavu, a pak ji políbil na spánek.

Ten, o kom jsme zrovna mluvili, byl zažraný do televize, kterou jsem JÁ koupil, a kterou může klidně sledovat i u nás doma.

„Ale ještě předtím ti musím říct, že se musím pozítří vrátit na pár dnů domů." Zaklapla časopis a otočila se ke mně bokem. V šoku mi i spadlo pokrčené koleno, jak do něj lehce vrazila zády.

„Jak jako domů?" vyvalil jsem oči. To mi to říká tak v klidu? Jakože se vrátí do Londýna?

„Volala mi manažerka, že zařídila focení pro Vanity Fair, což se neodmítá, a pak bude meeting s vedením." Vysvětlila.

„A tos mi chtěla říct kdy? Až budeš sedět v letadle?" docela mě to naštvalo.

„Ne, říkám ti to teď. Zůstanu tam pět dní, s cestou sedm. Mám už zarezervovanou zpáteční letenku." Úsměv jí spadl, když viděla, jak se mračím.

„Kate, nemůžeš prostě..." chtěl jsem jí říct, ať nikam nejezdí a zůstane, no přerušil mě Hoseok, který bezpochyby poslouchal naši konverzaci.

„Co je Vanity Fair?" zeptal se. To by zajímalo i mě, když jen kvůli tomu letí takovou dlouhou cestu.

„Přední módní časopis. Byly jsme tam zatím jen jednou a je to skvělá příležitost po tom, co jsme se dlouho nikde neobjevily." Otočila se tváří k němu.

„Husté, fotí se tam i bikiny?" zajiskřilo mu v očích.

Probodl jsem ho pohledem a zavrčel. On si ty poznámky fakt není schopný nechat pro sebe.