Od začátku spolu✓ | OPRAVA

1

Ráno

Ten strašný zvuk budíku mě rozčiluje.

Pomyslela jsem si, když jsem se ráno vzbudila ve vyhřáté postely.
Po dosti dlouhém překecávání jsem konečně vylezla a šla do koupelny, kde jsem provedla svou ranní hygienu.
Rozčesala jsem si vlasy a zapletla je do dvou copánků. Opláchla jsem si obličej teplou vodou a vyčistila zuby. Pak už jsem jen zakryla nedokonalosti korektorem, nakreslila černé linky a dala řasenku. S poslední úpravou u zrcadla nastala nejdelší část mého ranního vstávání.

Co si mám vzít na sebe?  pomyslela jsem si.
Popadla jsem černé spodní prádlo a k tomu obyčejné bílé tričko, černé kalhoty s vysokým pasem a svou krátkou, černou bundu.
Z botníku jsem vytáhla šedé kotníkové botky a protože byly čisté rovnou jsem si je nazula.
Přes rameno jsem si hodila batoh, do kapsy sluchátka, mobil a klíče a vzhůru na snídani.

Seběhla jsem schody a ucítila sladkou vůni.
,,Dobré ráno," řekla máma s úsměvem, když jsem vešla do kuchyně.
,,Bré mami." odpověděla jsem a úsměv jí oplatila. ,,Co tu tak hezky voní?"
,,Udělala jsem croasanty, dáš si?"
,,Jasně, že se ptáš!" odpověděla jsem a s chutí jsem si nandala dva croasanty na talíř. Usadila jsem se u stolu a začala jíst.
,,Kafe?" zeptala se máma a než jsem stačila odpovědět, už pokládala můj oblíbený hrníček na stůl.
,,Děkuju." řekla jsem s pobaveným hlasem a usrkla si horké tekutiny.

,,Dneska budeme s tátou nejspíš dlouho pryč." řekla, když jsem dojídala snídani.
,,Dobře, uvidíme se večer pokud už nebudu spát."
Moji rodiče jsou oba většinou dlouho v práci. Táta vede firmu a máma je právnička.
,,Tak pa, mami!" zavolala jsem ode dveří a pak už odcházela na autobusovou zastávku.

Dneska je docela zima pomyslela jsem si, když mi po zádech přeběhl mráz.
Na zastávce byla pouze jedna starší paní. Slušně jsem jí pozdravila a ona mi pozdrav oplatila. Posadila jsem se a čekala až přijede autobus, když v tom někdo přišel a já moc dobře věděla, kdo to je.

Jmenuje se Viktor. Vysoký kluk, hnědé vlasy, krásné oči..
Patří k těm hezounům na naší škole.
,,Dobré ráno," pozdravil nejdříve starší paní, potom jeho pohled směřoval ke mě.
,,Ahoj Alex." usmál se.
,,Ahoj."
Přisedl si a z kapsy vytáhl mobil na kterém si projížděl své písničky.
,,Ptát se, jak se máš je asi dost hloupý teď po ránu, že?" zeptal se po chvilce.
,,Heh, to docela jo." zasmála jsem se.
,,A co škola?"
,,Taky blbá otázka." odpověděla jsem, na čež jsme se oba zasmáli.

Autobus už přijel, ale když jsem se zvedala z lavičky všimla jsem si, že ta starší paní usnula.
Jak mohla usnout? zeptala jsem se sama sebe a uchechtla se.
Viktor si toho všiml.
,,Vstávejte paní, autobus už je tady!" ujmul se slova a starší paní se s uleknutím probrala.
Poděkovala a nastoupila do busu.
Hned po tom nastoupil Viktor a já.
Koupila jsem si lístek a šla se posadit. Když jsem míjela Viktora, posadila jsem se o dvě sedadla dál za něj, ale on se otočil a mávnul na mě aby jsem šla k němu.
Usmála jsem se a když jsem se posadila, rozepla jsem si bundu. Chvilku panovalo trapné ticho, ale to jsme dokázali zahnat pryč, když přišlo na téma škola.

Když jsme už skoro zastavovali u školy, vstala jsem a šla před dveře. Jenže jsem to nějak neustála a jakmile autobus zabrzdil, ztratila jsem rovnováhu.
Najednou mě někdo chytil za ruku a pomohl mi se narovnat.
,,Opatrně," řekl Viktor. ,,příště tu být nemusím."
,,Děkuju..." řekla jsem a usmála se na něj. Úsměv mi oplatil a pak jsme vyšli přímo ke škole.

Klasické cliché, nemyslíte?

Uvidíme.

Vote~komm
i lve ya