Od začátku spolu✓ | OPRAVA

7

Stále v ten den

Seděla jsem v lavici a přemýšlela nad tím, co se stalo.
,,Co myslíš, že tu dělá?" zeptala se mě Jenn.
,,Jak to mám vědět?.. Nemám tušení co dělá v tomhle městě, a už vůbec proč je na téhle škole." odpovím.
,,Ale rozhodně se s ním nebudu bavit. Né po tom co mi provedl.." dodám a Viktor mi skočí do řeči.
,,Co ti provedl?" zeptá se opatrně.
,,Ni-nic." dostanu ze sebe a odvrátím svůj pohled.
Co si o mě myslí? ptám se sama sebe. Co se stalo mezi mnou a Darrenem je pryč.

Po pár nudných hodinách jsem si šla do skříňky pro knížky. Neznámá ruka mě chytila za zápěstí a otočila. Lekla jsem se, že to je Darren ale místo něho se mi naskytl pohled na hnědovlasého kluka.
,,Sejdeme se po obědě v knihovně." zašeptal a s úsměvem odcházel. Stála jsem u skříňky a nemohla se hnout. Po obědě v knihovně běhalo mi neustále v hlavě. Jeho dotek mě hřál a dal mi pocit bezpečí. Když mě však pustil, cítila jsem se zase bezmocně.
Co to je za pocity bože! zakroutila jsem nad tím hlavou a šla zpátky do třídy.

,,Nevěděla jsem, že je až tak tajemnej!" řekne s úšklebkem Jenn, když jí sdělím, co mi řekl Viktor.
,,Takže rande v knihovně?" směje se.
,,Pššt!" okřiknu jí.
,,Není to rande. Tuším, že se chce zeptat na Darrena. Nic jsem mu o něm zatím neřekla."
,,To je možné,..." řekne Jenn.
,,A co ty a Liam?" zeptám se, aby jsem se vyhnula případným otázkám o Viktorovi.
,,Noo, včera jsme šli ven a tak nějak se dali dohromady. Zjistila jsem, že se mu prý už dost dlouhou dobu líbím." usmála se. Je super vidět ty dva jak se milují. Jsou spolu doslova roztomilí.

Zahlédla jsem Viktora na obědě se svou partičkou kámošů. Vypadal, že se baví. Nejspíš si s nimi dobře rozumí. Vzali jsme si s Jennifer jídlo a posadili se k našemu oblíbenému stolu.
,,Jsem docela nervózní..." přiznala jsem se Jenn.
,,Ale Alex... nemáš proč být nervózní. Kdyby k něčemu došlo, neboj se toho. Viktor je hodný kluk."
Když to dořekla, uvědomila jsem si, že má pravdu.
,,Děkuju." usmála jsem se na ní a ona mi úsměv oplatila. Dojedla jsem a šla ke schodům. Viktor si stále povídal s klukama, tak jsem se rozloučila s Jenn a šla do knihovny.

Aspoň tu budu dřív... pomyslela jsem si.
Musím mu už říct něco o Darrenovi, nebo si bude myslet že spolu něco máme.. říkala jsem si.
Slyšela jsem tiché kroky. Myslela jsem, že to je Viktor. Místo něho se objevil Darren.
,,Říkal jsem, že se ještě uvidíme." uchechtl se. Sedl si ke stolu a sledoval mě.
,,Co chceš?" zeptala jsem se ho.
,,Proč tak otráveně?" zeptal se.
,,Protože tě vidím?" odsekla jsem mu.
,,Ale, ale.. dřív jsi tvrdila něco jiného." lišácky se usmál a mrkl na mě.
,,Nech si to. Nezajímáš mě Darrene." řekla jsem mu a byla na odchodu. Ve vteřině vstal ze židle a chytl mě za paži.
,,Pusť mě." zavrčela jsem na něj.
,,Vím, že se ti po mě stýskalo," zašeptal a přitáhl mě k němu. Snažila jsem se mu vyvlíknout ale svůj stisk jenom zesílil.
,,To bolí, pusť mě!" sykla jsem.

Najednou jsem viděla vysokou postavu, jak Darrenovi vráží pěstí a cítila jsem volnost mé paže. Darrenovi tekla krev ze spodního rtu.
,,Co děláš, ty kreténe!?" zařval na Viktora.
,,Ještě jednou se dotkneš Alex a skončí to hůř." řekl ostře Viktor.
Slyším pouze slabé ,,Ššš!" knihovnice. Nejspíš neviděla, co se tu teď stalo.
,,To si s tebou ještě vyřídím." řekl Darren Viktorovi a odešel z knihovny.

,,Díky..." řekla jsem provinile Viktorovi, když jsme se usadili.
,,V pořádku." usmál se.
,,Né to není." řekla jsem rychle.
,,Alex.. neublížil ti?" zeptal se starostlivě Viktor.
,,Ublížil mi před pár lety," začnu.
,,Znám se s ním od základní školy. Chodili jsme spolu." řeknu popravdě.
,,A co se stalo?" zeptal se.
,,Napadl mě. Za to, že jsem šla s kamarádem ven." řekla jsem mu a v očích se mi objevily slzy.
,,Promiň," řekl soucitně a chytil mě za ruku.
,,Za-Za co se omlouváš?" zeptala jsem se a slzy už mi stékaly po tváři.
,,Za to, že jsem se vůbec ptal." řekl.
,,Kdyby jsi mě před ním nezachránil, brečela by jsem ještě víc." řekla jsem a utřela si slzy.
Usmál se na mě a stiskl mi dlaň ve své ruce.
,,To doučování pořád platí?" zeptala jsem se a jak jinak než že jsem zčervenala. Viktor v tu chvíli vypadal udiveně, ale hned se usmíval.
,,Jasně." kývl.
,,Můžem se teda zítra sejít?" usměju se.
,,Klidně." odpoví s lišáckým úsměvem.