Od začátku spolu✓ | OPRAVA

9

V Tu chvíli

Jeho rty přistály na těch mých.
Políbil mě! zakřičelo mé podvědomí.
Z jednoho polibku se vyklubalo mnoho dalších. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli, jelikož jsme potřebovali kyslík. V jeho hnědých očích skákaly jiskřičky a na jeho obličeji se vykouzlil neodolatelný úsměv.

Bohužel nás z toho nejlepšího vytrhnulo zvonění mého mobilu. Zvedla jsem se z postele a šla ke stolu.
,,To je máma," pronesla jsem. Viktor se jen uchechtl a natáhl se na posteli.
,,Ahoj zlato, tak co? Jak se máte?"
,,Eee.. no máme se fajn." řekla jsem trochu nervózně.
,,To je dobře, s taťkou vyrazíme od babičky tak za půl hoďky jo?"
,,Jo, jasně. Budeme s Jenn asi venku tak se nestrachuj, když nebudu doma." řekla jsem.
,,Dobře dobře, tak se měj hezky, pa." rozloučila se a típla hovor. Položila jsem mobil na stůl a šla si sednout zpátky na postel.
,,Takže s Jenn, jo?" zeptal se Viktor se šibalským úsměvem, chytl mě za ruku a přitáhl mě k němu. Chvilku jsme si jenom hleděli do očí, pak mě jeho ruka pohladila po tváři.
,,Jsi krásná," pronesl a já celá zrudla. ,,a ještě krásnější, když se červenáš!" začal se chechtat.
,,Moc se mi nesměj nebo uvidíš!" ušklíbla jsem se.
,,Co uvidím?" zeptal se a v jeho očích se znova objevily malé jiskřičky.
,,Tohle.." řekla jsem a začala ho nelítostně šimrat. Oba dva jsme se nehorázně smáli.

Pak najednou vyskočil z postele a utíkal ke dveřím.
,,Tak mě zkus chytit!" mrkl na mě a vyběhl ze dveří. Ihned jsem se rozběhla za ním. Seběhli jsme schody a běželi přes kuchyň až do obýváku.
,,Mám tě!" zakřičela jsem a on se otočil směrem ke mě těsně před gaučem. Prudce jsem do něj narazila a on spadl na gauč. A já na něj, samozřejmě.
,,Promiň." omluvila jsem se mu když jsme se konečně přestali smát.
,,Jseš rychlá." uchechtl se.
,,Za to ty jsi nějakej pomalej." ušklíbla jsem se a vstala z něj. Nejspíš s tím nesouhlasil a jeho ruka mě stáhla zpátky.
,,Co děláš?" nechápavě jsem se ho zeptala.
,,Vůbec nic." zašeptal a políbil mě.

Domluvili jsme se, že Viktora doprovodím k autobusové zastávce.
,,Dnešek byl moc fajn." usmála jsem se.
,,To byl.." přikývl a políbil mě na čelo. ,,Ale tu matiku stejně neumím."
,,Měla jsi mě poslouchat." ušklíbl se.
,,To nešlo." zčervenala jsem.
,,Jakto?" podíval se na mě tázavým pohledem.
,,Možná proto, protože tě přitahuju?" řekl znova a objal mě kolem pasu.
,,Zas tak moc si nevěř." ušklíbla jsem se a políbila ho.
,,Zítra se nejspíš neuvidíme." řekla jsem sklesle.
,,Proč ne?" zeptal se zklamaný Viktor.
,,Půjdu ven s Jenn." usmála jsem se.
,,A na mě se vykašleš?" řekl mrzutě.
,,Ale prosimtě. Uvidíme se ve škole a napíšeme si." řekla jsem s úsměvem a objala ho. Také mě objal ale silněji.

,,A co Darren?" zeptal se najednou.
,,Co s ním?" zeptala jsem se tázavým tónem a pohlédla do jeho očí. Viděla jsem v nich strach ale i nenávist.
,,Chce se k tobě vrátit."

Jak ho to napadlo? přemýšlela jsem.

,,Chtít může, ale mezi námi je konec." pronesla jsem sebevědomým hlasem.
,,Teď jseš zadaná." řekl Viktor s úsměvem od ucha k uchu.
Políbila jsem ho a rozloučila se s ním.

V neděli

Dneska jsem domluvená s Jenn že půjdeme ven. Sešli jsme se v naší oblíbené kavárně a já jí všechno řekla.
,,Páni!" vypískla najednou.
,,Ticho!" okřikla jsem jí. Musely jsme se tomu smát.
,,Takže ty a Viktor už jste spolu jo?" ušklíbla se. ,,Netrvalo to dlouho."

Má pravdu. S Viktorem jsme se více spřátelili teprve před pár dny a už spolu něco máme? Možná to není dobrý nápad, říkala jsem si.

,,A ty jsi spokojená s Liamem?"
,,Hrozně moc!" vyhrkla a na tváři měla blažený úsměv.
,,To jsem moc ráda, Jenn!" řekla jsem s úsměvem.

,,A co Darren?" zeptala se.
,,Co-co by s ním mělo být?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Noo, jestli netušíš co tu dělá."
,,Jenn.. Moc ráda bych věděla, co tu dělá, ale nechci se o něj zajímat a ani nebudu." řekla jsem a napila se své kávy.
,,Jasně, jen kdyby něco hned mi to řekni!" usmála se.
,,Spolehni se." řekla jsem.
Zbytek dne jsme prokecali v kavárně. Unavená jsem lehla do postele a napsala Viktorovi sms, že mu přeji dobrou noc a že se na něj těším. Za pár minut jsem usnula.