Od začátku spolu✓ | OPRAVA

44

Ležela jsem opět na své postely a věnovala se knížce, když se celým domem rozezněl zvuk zvonku. Ne příliš ráda jsem odložila knížku na noční stolek a rozběhla se po schodech až ke hlavnímu vchodu. Na dnešek jsem domluvená s Jennifer, že vyzkoušíme nové šaty a doladíme to botama. A proč? Protože je zítra ples! Ano, vážně už zítra!
Otevrěla jsem dveře ale k mému překvapení za nima nestála Jenn, nýbrž Darren. Byl slušně oblečený a usmíval se. Co tu chce?
,,Čau Alex, neruším tě?"
,,Ahoj Darrene, potřebuješ něco?" zeptala jsem se.
,,Uhm.. můžu dál?" popošel blíže a já se instinktivně vzdálila a tím mu umožnila projít okolo mě.
Kruci.. nechtěla jsem ho pustit dál do domu, ale ani blíže ke svému tělu.
Vyzul si boty a šel do obýváku a tak jsem ho hned následovala.
,,Ehm, tak dáš si třeba něco k pití?" nabídla jsem mu zdvořile.
,,Potřebuju jenom, aby jsi si ke mně sedla a vyslechla mě." znova se usmál.
,,Darrene tohle-" už jsem chtěla něco namítnout, protože mě to absolutně nezajímalo, ale skočil mi do řeči.
,,Sedni si." jeho úsměv zmizel a tvářil se vážně.
Váhala jsem, ale strach mě donutil poslechnout, a tak jsem se posadila kousek dál na gauč.
,,O čem chceš mluvit?" opatrně jsem se zeptala.
,,Alex.. pamatuješ si, jak jsme spolu tančili na základce? Na té párty?"
,,No, pamatuju. A co jako?" nechápavě na něj pohlédnu.
,,Víš.. já jsem tě.. chtěl jsem tě.."
Pane bože, to ne! Ať to neříká nahlas!
,,Chci tě pozvat na ples." vypadlo z něho.
Vykulila jsem na něj oči a dokonce mi spadla i brada.
,,Tak co?" přišoupl se ke mně blíž a znova se usmál, tentokrát svůdněji.
Darrene! Ty blbče! Myslíš si, že to na mě můžeš zkoušet?!
,,To asi nepůjde Darrene, promiň." omluvně jsem se pousmála.
Jeho úsměv zmizel a oči nabraly hustě tmavou barvu.
,,Takže ne?" řekl chladně a chytil mě za zápěstí na pravé ruce.
Naháněl mi strach a šlo to poznat i na mém těle, které bylo pokryto celé husí kůží.
,,Odpověz!" zvýšil hlas.
,,Nechceš se mnou jít na ples?!" vyskočil z gauče a mě strhl s sebou.
,,Proč ne?!" zařval.
Co se to s ním děje? Strašně se ho bojím!
,,Tak mluv sakra!" shodil mě zpátky na gauč. Při dopadu jsem se praštila do hlavy.
,,A-a co-co chceš slyšet?" zašeptala jsem a chytila se za hlavu.
,,Nedělej ze mě debila!" znova zařval, tentokrát intenzivněji.
,,Ne!" zvýšila jsem hlas já. Mám z něj hrozný strach, ale přece ho nenechám znova mě uhodit! Už nikdy!
Zůstal stát na místě jako přikovaný. Pouze mě sledoval očima než z něho vypadlo něco dalšího.
,,Proč?" řekl tiše, téměř neslyšně. Až mě to vylekalo, jak rychle se dokázal uklidnit. Avšak né na dlouho.
,,Protože jdu s někým jiným." posadila jsem se na sedačku a v klidu odpověděla.
,,S kým?" udělal to samé.
Když mu řeknu pravdu, ublíží Viktorovi..
,,S.. Viktorem."
,,Ten hajzl." přecedí přes zuby.
,,Zase tě dostal do postele?" sykne opovrhovačně.
,,Ne." zamračím se. Co si o sobě myslí? Že se mnou takhle bude mluvit?
,,Ne?" ušklíbne se. ,,Takže postel ještě ne, jo?" silou mě povalí na gauč.
,,Co to.. Pusť mě!" zakřičím ale on mi pusu zacpe rukou.
Pomoc! Pomoc!
,,Takže ten romantik tě ještě nedostal do postele? To je ale slušnej kluk." nechutně se usměje a příblíží svůj obličej k mému. Nikdy v životě ho nepolíbím!
Hystericky jsem kopala nohama a snažila se vymanit se z pevného stisku jeho rukou ale marně.
V tuhle chvíli povolil svou dlaň na mé puse a místo ní položil své studené rty.
,,Ne!" zakřičela jsem a kopla ho do rozkroku. Sykl bolestí a svalil se na zem. Vyskočila jsem z gauče a bežela do pokoje. Popadla jsem mobil, našla Viktora v kontaktech a hned jsem mu zavolala. Zvedni to! No tak! Zvedni to! zoufale jsem chodila po pokoji, když se Darren najednou objevil mezi dveřmi.
,,Zahoď ten mobil!" zařval a já plná strachu položila mobil na postel, ale moc dobře jsem věděla, že Viktorovo číslo se pořád vytáčí a tak jsem tajně doufala, že to zvedne.
Darren se šouravým krokem dobelhal až ke mně.
,,Co ode mě chceš?" zeptala jsem se klepavým hlasem.
,,Ty moc dobře víš, co chci." zašklebil se a i přes mé protesty mě dokázal shodit na postel.
Až nepostřehnutelnou rychlostí se objevil nademnou a zase se mě pokoušel políbit, ale vlepila jsem mu facku.
,,Ty krávo!" zařval a uhodil mě do tváře. Rozbrečela jsem se a chytila si bolavou tvář.
,,Co-co se t-to s te-bou stalo?!" zakřičela jsem mezi vzlyky.
,,Se mnou? Vždycky jsem byl takovej, nevím, co je novýho." nechutně se zasmál a pak se mi pokoušel sundat tričko. To už jsem vážně musela nějak zakročit. Zkusila jsem ho kopnout, ale vyhnul se. Tak jsem mu chtěla dát facku, ale chytil mojí ruku. Zkusila jsem se i různě hýbat a shodit ho ze mě ale marně. Měl neskutečnou sílu a hlavně výdrž. Celou dobu, co se snažil ze mě strhnout tričko na mě obkročmo seděl a smál se mi do tváře. Hystericky jsem brečela a řvala na něj, že je kretén, blbec, pitomec a tak podobně, ale pokaždé se mi dostalo jenom bolavé rány. Ať už do obličeje, břicha nebo jiné části těla. Palčivá bolest projela celým mým tělem a oslabila mě natolik, že jsem se už pomalu, ale jistě nemohla bránit.
Když se mu povedlo svléknout mi tričko, přesunul se ke kalhotám. Zběsile jsem ho kopala a dokonce jsem měla to štěstí ho udeřit do tváře. Ulehl na postel a chytil se za bolavou bradu. Rychle pryč! křičel můj mozek a tak jsem vstala z postele, popadla mobil a běžela pryč. Malém jsem se zabila na schodech, když jsem přes slzavé oči šlápla do prázdna a letěla jsem dolu. Naštěstí jsem se zachytila zábradlí a skončila jsem zadkem na tvrdých schodech. Za sebou jsem slyšela Darrenův řev, který mě totálně vystrašil, a tak jsem z posledních sil vyskočila na bolavé nohy a utíkala pryč z domu. Zabouchla jsem za sebou dveře a běžela k brance.
Pane bože, to bylo hrozné! Co to bylo?! Jsem tak vystrašená!
Vytáhla jsem mobil z kapsy a na displeji mi blikalo sedm nepřečtených zpráv, tři zmeškané hovory a jeden hovor, který trval čtyři minuty od Viktora.
Všiml si..
Utřela jsem si olepený obličej dlaní a znova vytočila jeho číslo. Netrvalo to ani deset sekund a už mi to zvedl.
,,Alex??" hlasitě zvolal do telefonu.
,,Viktore.." oddechla jsem si, když jsem slyšela jeho hlas.
,,Alex! Pane bože, co se děje?! Slyšel jsem ten hovor a už jsem na cestě k tobě, za minutku tam budu, prosím vydrž!" zoufale mluvil do telefonu.
,,Děkuju." sykla jsem a do očí se mi zase nahrnuly slzy.
Hovor jsem típla a došourala jsem se před branku.
Za mnou jsem slyšela spoustu sprostých slov, které vycházely z Darrenovo úst a přede mnou se objevilo Viktorovo auto.