Od začátku spolu✓ | OPRAVA

27

Nebude si mě pamatovat? Nebude mě milovat, jako já jí?? Nebude se mnou chtít být, chodit randit a držet mě za ruku, protože mě nebude Znát!?

• • •

Už jsou to dva dny, co se Alex probudila. Pořád je v nemocnici ale už nemusí být na jednotce intenzivní péče. Chodí, cvičí a podle fotek si připomíná, kdo vlastně je. Jak se řeklo, pamatuje si své rodiče, Franka a Stephanie Clarkovi. Pamatuje si na svou nejlepší kamarádku Jennifer a matně ví i o klukovi s kterým Jenn chodí. Ale na dvě důležité osoby si nepamatuje. Jednou osobou jsem já, Viktor. A tou druhou osobou, na kterou by si ani vzpomenout nemusela je Darren. Nevím přesně, co teď budu dělat. Chci aby se našel ten zmetek, co jí srazil, chci aby si na mě vzpomněla. Možná, že to všechno prožijeme znovu. Ale co když už to nebude takové, jako dřív?

Usedl jsem do nejvzdálenější lavice a Liam s Jennifer si reflexně sedli přede mě. Od té doby, co Alex není ve škole se necítím dobře.
,,Dneska máme tréning, mám ti to vyřídit kámo." přiběhne do třídy Tyler.
,,Jasně, no nevím jestli přijdu, není mi moc fajn." odpovím mu a uhnu očnímu kontaktu.
,,Cože? Nikdy jsi nechyběl na tréning."
,,Tak asi jednou budu chybět no." odpovím, stále se dívajíc do blba.
,,Ale my tě potřebujem!" zvýší hlas.
,,Tylere prosimtě." vloží se do našeho rozhovoru Liam.
,,Nech ho teď být. Je to jenom jeden zápas." položí Tylerovi ruku na rameno.
,,Jo, jenom jeden zápas ale přípravnej! Všechny jsou důležitý, musíme bejt kompletní!" otočí se a odejde ze třídy.
Liam se posadí zpátky vedle Jennifer a ta se na něj mile usměje.
,,Díky brácho." kouknu na něj.
..V pohodě ale možná by jste si měli promluvit." nejistě se usměje.
,,Říct mu, že si mě moje holka nepamatuje?" nedůvěřivě na něj pohlédnu.
,,Tak jsem to nemyslel.. Ale možná by jsi mu měl říct, jakej máš důvod nejít na tréning."
,,Hmm."

Mojí pozornost upoutá nějaká nová učitelka. Vysoká, štíhlá, blonďaté vlasy po ramena. Předstoupí před tabuli a s ní ředitel.
,,Tak prosím, tohle je vaše nová učitelka dějepisu. Buďte na ní milí." ukončí svůj představitelský monolog ředitel a odchází ze třídy.
,,Jmenuji se Rachel Thompsonová a jak už jste slyšeli, jsem vaší novou učitelkou dějepisu. Doufám že spolu budeme vycházet. Tak mohl by se mi každý z vás představit?"
Postupně vyvolala všechny až došla řada na mě.
,,Viktor Falconer." odpovím a s nezájmem se posadím zpátky do lavice.
,,Taky hraješ fotbal?" zeptá se mě a úsměv má od ucha k uchu.
,,No, hraju. Proč vás to zajímá?" nechápavě na ní pohlédnu.
,,Já jen tak.. Máš na to postavu." mrkne na mě a chvilku mě zapaluje pohledem.

To mě jako balí? Učitelka? Uchechtnu se pro sebe a odvrátím od ní oči.

Po hodině probraného učiva jdu ke své skříňce pro učebnice na další hodinu.
,,Byl jsi za Alex?" zeptá se mě Liam.
,,Ne.. Ještě přesně nevím jak jí vysvětlím to, že jsme spolu chodili a vlastně chodíme." svraštím obočí.
Poklepe mě povzbudivě po zádech.
,,Být tebou, taky by jsem netušil co dělat ale určitě bych se jí nevzdal jenom kvůli tomu, že jí někdo způsobil zranění"
,,Takže kdyby jsem byla na vozíčku, pořád by jsi byl semnou?" zeptá se pobaveně Jennifer za Liamovými zády.
,,Jasně!" odpoví Liam a obejme jí.

Mohl by jsem se za ní zastavit. Možná jí říct co bylo. Ale co když mě odmítne?? Třeba se mnou nebude chtít být.. Možná, že mi ani neuvěří.

Došli jsme na oběd a usedli k našemu obvyklému stolu. Seděli tam kluci z našeho fotbalového týmu a pár holek. Samozřejmě tu s náma sedávají Jennifer s Alex.
,,Ty vole, viděli jste tu novou učitelku?" prohodí Owen.
,,Jako kost si myslím!" ušklíbne se.
,,Klidni hormon, ta by ti nedala." zakroutí hlavou Tyler.
,,Co ty víš?" Owen se znovu ušklíbne.
Do řeči skočí Jason.
,,Vždyť je to učitelka. Víš, jakej by z toho měla průser? Mohli by jí vy-"
,,Hele táto.." zasměje se Liam.
,,Ty sis asi dlouho nevrzl, co tatii? Nechceš nějakou vdovu na víkend?" křikne Owen a celej náš stůl se začne smát. Takový záchvat smíchu jsem snad ještě nezažil.
,,Hele ale jako lidi.." vydýchám se. ,,Ona stopro jede po mně." ušklíbnu se.
,,Po tobě?" zvedne obočí Owen. ,,Jsem hezčí než ty, proč si to myslíš?" zase se tlemíme díky Owenovi.
,,Sledujte, ok?" zvednu obočí a oni na souhlas pouze přikývnou hlavou.
Otočím se směrem ke stolu, kde sedávají učitelé a když spatřím učitelku Thompsonovou, snažím se jí co nejvíce propálit pohledem. Po ani né pěti vteřinách sama zvedne svůj zrak a podívá se na mě.
Usměju se na ní a ona mi usměv oplatí a k tomu na mě svůdně mrkne.
,,Viděli jste to?" otočím se zpět ke stolu.
,,Tyvole, až budeš mít její číslo, dej mi vědět!" mrkl na mě Owen a dělal, že je hrozně svůdný. Samozřejmě jsme se zase chechtali.

Po obědě si Liam musel odskočit a tak jsme na něho s Jenn počkali.
,,Tak nakonec jsi se s Alex dal dohromady." usmála se na mě.
,,Díky tvé pomoci ano. Ale je skvělé, že jsme nakonec měli tolik stejných zájmu nebo oblíbených míst."

Ano, když jsem se začal zajímat o Alex, nevěděl jsem jak se k ní dostat blíž. Napadlo mě, že by jsem mohl poprosit Jennifer aby mi o Alex něco řekla. Shodou okolností má Alex ráda ty samé věci a tak se mi stala více blízkou. A když jsme spolu začali chodit, ani jsem jí nepoděkoval za to, jak moc mi pomohla.
,,Takže vlastně díky, Jenn. Pomohla jsi mi dostat se k Alex a i když teď už možná spolu nikdy nebudeme, stálo to za to." usměju se.
,,Ráda jsem ti pomohla ale nějak nechápu to, že už spolu s Alex nebudete. Co to má znamenat?" zvedne nechápavě obočí.
Chvíli jsem váhal, jestli jí to mám vůbec říct ale jinému člověku ani nemám šanci tohle vysvětlit.
,,Přemýšlel jsem Jennifer. Když si mě teď Alex nepamatuje, možná mě ani nebude chtít poznat. Třeba mi neuvěří, že jsme spolu chodili a pořád chodíme, jelikož si mě nemůže vybavit. Nezná mě." vydechnu nakonec a oči se mi zalesknou.
Jennifer mě pohladí po paži a hřejivě se usměje.
,,Viktore, já vím jak tě Alex miluje a i když si na to nemůže vzpomenout, za pokus nic nedáš. Její amnézie je jenom krátkodobá a nakonec si vzpomene na všechno. Na tebe a bohužel i na Darrena. Ale hlavní je, že i kdyby tě teď odmítla.. zase budete spolu."