Od začátku spolu✓ | OPRAVA

60

,,Nemůžeme na ty nesmysly zapomenout a mít normální vztah?" zvyšoval pomalu hlas, ale oči ze mě nespustil. Zamračila jsem se a odložila tác s nedojezeným obědem stranou. Pak jsem se odebrala před jídelnu a naivně jsem si myslela, že mi dá pokoj.. naivně.
,,Alex, sakra mluv se mnou!" uchopil mě za paži a cukl směrem k němu, ale já se ihned vyvlíkla.
,,Co si o sobě kruci myslíš? Nešahej na mě!" prskla jsem mu do obličeje.
,,Tak se semnou bav! Neignoruj mě, když se to snažím vyřešit!" tvářil se naštvaně a neustále zatínal a povoloval pěsti na rukou.
Zasmála jsem se.
,,Ty chceš, aby jsem tě po tom, co jsi udělal vyslechla?"
,,Prosím." naléhal.
,,To máš ale krucinál smůlu ty... aghh!" zakřičela jsem mu do obličeje a nasupeně odešla.

· · ·

Ano, přesně tak jsem se pohádala s Viktorem minulý pátek ve škole a dnes už je zase pondělí. Nehodlám s ním nějaký čas mluvit, aby jsem si všechno urovnala a on si uvědomil, co provedl.

Jak to mohl udělat?!
Zapla jsem si knoflíček u modrých kalhot a u zrcadla provedla poslední úpravy než jsem se s batohem na zádech rozloučila s rodiči a mohla se vydat na autobusovou zastávku.

Posadila jsem se na studenou sedačku a pozorovala barevné listí, které se houpalo ve větru. Najednou mi všechno přišlo lehčí.
Mám na něj vztek, ale nemůžu se mu vyhýbat donekonečna. Stačí, když budu nečinně přihlížet a poslouchat každé jeho slovo a pak budu mít pokoj. Akorát si to vše ztěžuju, protože jsem moc výbušná.
Zakroutila jsem hlavou aby se mi prokrvila, když se přede mnou objevil velký žlutý autobus. Neváhala jsem, nasedla do něj a doufala, že dnešek bude ubýhat rychle.

Nemýlila jsem se. Tedy aspoň z půlky ne.

Cesta do školy uběhla rychle při doprovodu písniček, hrajících z bílých sluchátek ale hned po tom přišla na řadu první a druhá vyučovací hodina, než byla aspoň ta dvaceti minutová přestávka na svačinu.
Vytáhla jsem mobil a projela nějaké sociální sítě, když mě z ničeho nic napadlo, že by jsem mohla zajít do knihovny. Potřebuju si půjčit povinnou četbu a mám chuť na nějakou novou, kterou jsem zatím nečetla.
Strčila jsem si mobil do kapsy a vstala ze židle s myšlenkou na knihovnu ale zastavil mě Jennifer hlas, který na mě zavolal.
,,Kam jdeš?"
,,Do knihovny." odpověděla jsem jednoduše a odešla ze třídy.
Jennifer je pořád moje nejlepší kamarádka, ale nemůžu zapomenout na to, že věděla co ten blbec dělá a neřekla mi o tom. Jak jen mohli ti lháři!

Zrychlila jsem krok, aby jsem to stihla do konce přestávky a za minutku jsem už v klidu procházela mezi velkými policemi plných knih.
Povinnou četbu už mám a teď nějakou záhadu. Pomyslela jsem si a sáhla po jedné s barevným obalem. Nesla název První konec lhářům, ale nijak zvlášť mě neohromila. Spíš mi přišlo vtipné, že zrovna na tenhle název jsem narazila.
Chvilku jsem se utápěla v knihách, než mě vyrušilo svědomí, které ohlašovalo nouzový stav času a tak jsem se musela vrátit do třídy.

Všichni už seděli na svých místech tak jsem se rychle připravila na hodinu a usedla na židly.
Není tu Viktor?
Rozhlédla jsem se okolo sebe a uviděla ho v poslední lavici v rohu místnosti. Vypadal hrozně. Vlasy měl na všechny strany, fialové kruhy pod očima a bělmo v nich bylo červené.
Brečel?
Koukla jsem se do lavice za námi ve které vždy sedí Liam a ani tentokrát tomu nebylo jinak.
,,Liame, co je s ním?" vyhrkla jsem na něj i přes to, že se zrovna bavil s Jennifer. Překvapeně na mě pohlédl, ale pak jednoduše mykl rameny.
,,Trápíš ho."

Já ho trápím?!
To on se tahal s učitelkou!
Zamračila jsem se na něj, ale on už se dávno věnoval Jenn.
Rozjímala jsem nad tím, jestli za ním mám jít nebo ne tak dlouho, až mi to vlezlo úplně na mozek, tak jsem se radši zvedla a šla k němu.
Měl položenou hlavu na lavici a vypadal že spí, tudíž si mě vůbec nevšiml. Potichu jsem si sedla k němu do lavice a upravila si židly, aby se mi dobře sedělo.
Mám na něj sáhnout? Můžu?
Můžu na něj mluvit?
Nakonec jsem natáhla ruku k jeho krku a jemně sjela až k lopatkám. Cukl sebou a narovnal se tak, aby na mě viděl. Vypadal překvapeně a chvilku hleděl beze slov, než z něj něco vypadlo.
,,Jestli sním, tak je tohle ten nejhezčí sen na světě." vydechl a prohrábl své hnědé vlasy. Uchechtla jsem se.
,,Promiň. Potřebuju čas." usmála jsem se na něj a znovu ho pohladila, tentokrát po ruce.
Hřejivě se usmál a dodal ,,Promiň. Počkám si."

Ahoj!
Ano jsem si vědoma, že mám zpoždění a ještě k tomu všemu má vyjít Different a né Od začátku spolu... ALE Different je prostě propracovanější, a tak na něj musím mít více času.
Příště už bude!💕
Vote|Komm
Díky, Ilve ya!💜