Od začátku spolu✓ | OPRAVA

33

Pátek

"Ty vole, co mám teď dělat?!" vypísknu.
"Nevyšiluj, je to pouze tvůj spolužák" uklidňuje mě Marcus. Marcus je můj starší bratr a před pár dny se vrátil z důležité pracovní cesty. Vždycky jsem si myslel, že zrovna on nebude ten tip kluka, co by se zajímal o práci a svou budoucnost ale čím více dospíval, tím vyšší si budoval pozici, dnes už ve své firmě. Nikdy ho nezajímala jeho práce, natož plánování rodiny ale vážně z něj vyrostl dospělej, moudrej chlap.

Společně s Marcusem sedíme venku na verandě a probíráme tu věc, která se stala na naší nedávné párty.
"Náš táta prodává drogy mýmu spolužákovi" chytnu se za hlavu. "To je jak zlej sen pane bože!" vykřiknu.
"Viktore.. Nikdy jsem ti o tom nechtěl říct. Myslel jsem si, že tě chráním, že budeš mít klidnej život ale po tom dni, co jsi vlezl tatovi do pracovny..." přerušil jsem ho.
"A našel tam spis všech feťáků v okolí to nešlo jinak. Já to vím ale proč to táta furt dělá!? Jestli se to dozví ve škole tak nás zabásnou!" vrazím do stolu pěsťí až mi rukou projede palčivá bolest. Syknu a zápěstí přitáhnu do klidné polohy.
"Chápu, že to není nic příjemného ale táta to dělá pouze pro peníze. Je to jeho práce a moc dobře si uvědomuje co to obnáší ale v jeho věku už by slušnou práci nenašel. Vždycky se bál, že nás neuživí a tak radši zůstal u něčeho, čím si byl aspoň trochu jistý, že ho to nesklame." podívá se na mě vážným pohledem až se chvíli cítím,jako kdyby jsem provedl něco špatného. Ale já tu přece nejsem ten, kdo provádí něco zlého.
"Stejně to pořád nechápu Marcusi.. On s tím může skoncovat hned a ty by jsi ho mohl vzít k sobě do práce!" navrhnu.
"To není tak lehké bráško" pokřiveňe se usměje a rozcuchá mi vlasy na hlavě. "Heej! Už nejsem malej kluk, co se bál tmy" zatlemím se.
"Ani já" uculí se na mě, odsune svou židly a odkráčí do domu.

• • •

Z pohledu Alex:

Rozrazila jsem dveře od svého pokoje a plácla sebou na postel. Bože, na tebe moje milá postýlko nikdy nezapomenu. Ani po amnézii. Líně se převalím na záda a prohlédnu si bílý strop. Ani flíček. Ušklíbnu se a z kapsy vytáhnu mobil napojený na sluchátka. Dneska mě konečně pustili z nemocnice domů. Vážně jsem se už těšila, až budu jíst zase normální jídlo a uslyším i něco jiného,než to nekonečné pípání šedých krabic kolem postele, jinak jmenovaných 'přístrojů'.

"Zlato, vybal si a potom se přijď najíst ,dobře?" usměje se na mě máma ve dveřích a nervózně poklepává prstem na kliku.
"Jasně, už mám hlad jako vlk" široce se usměju a vyhoupnu se na nohy.
Z bundy zavěšené na dveřích vytáhnu mobil a napíšu krátkou textovku Jenn o tom, že už jsem doma. Jelikož mi začne blikat slabá baterie,mobil napojím na nabíječku a z velkého kufru začnu vybalovat oblečení, které následně naskládám do šatní skříně.
Ono se to nezdá, ale v nemocnici jsem docela zhubla. Některé věci mi možná budou větší. Mohla by jsem zajít do posilovny.
Popadnu tužku a na malý papírek napíšu poznámku 'Posilka', který pak přišpendlím na dřevěnou tabuli. Vysí mi tu spousta fotek, jak s Jennifer, tak i... S Viktorem? Proč se na té fotce držíme za ruce? Vypadáme jako nějaký pár. Ta fotka mě vážně zarazila. Naposledy, když jsem ho viděla, tak říkal, že jsme dobří přátelé ale o bližším vztahu nic neříkal.

Od hlubokém přemýšlení o Viktorovi mě vyruší bzučící mobil. Přiskočím k posteli a mobil odpojím z nabíječky aby jsem mohla vzít hovor hned co zjistím, že je to Jenn.

"Ahooj!" křiknu nadšeně do telefonu.
"Nazdárek kočko! Tak kdy vyrazíme ven?" zeptá se Jennifer velmi natěšeým tónem.
"Noo jako.. Podle mě by jsme mohli klidně už dneska. Co ty na to? Mám hlad, zajdem na oběd??" vyhrknu.
"Ooo, tak fajn! Sejdeme se v kavárně a pak někam zajdeme, bereš?"
"To zní suprově, tak zatíím" típnu hovor, vyskočím na nohy a do kabelky nahážu všechny potřebný věci jako je mobil, peněženka, sluchátka a klíče. Hodím přes sebe bundu a seběhnu schody, když uvidím tátu jak sedí u hromady papírů.

"To máš vždycky tolik práce?" svraštím obočí.
Táta odtrhne oči od řádků natištěného písma a podívá se na mě tázavým a zároveň nechápavým pohledem.
"No měl by jsis odpočinout" usměju se na něj a dám jim vědět, že jdu ven za Jennifer.

"Do večeře budu doma, pa!" křiknu, zavřu dveře a rychlým krokem vyrazím k autobusové zastávce.

Tak a je tu nová kapitola, asi po roce.😅 Ano moc se omlouvám, prostě lenost, co by jste chtěli slyšet.😁
Každopádně brzo Viktorovo rande s učitelkou. Co z toho nakonec vyleze? Láska? Nebo průser ve škole? Či snad jednička z dějepisu? Dozvíme se všichni jelikož sama nevím, co bude a co ne.😄 Děkuji za trpělivost.😊
Vote|Komm
Díky:)