Od začátku spolu✓ | OPRAVA

13

U dveří

Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. Když jsem si to uvědomila zamrkala jsem jako kdyby mi něco spadlo do oka. Ve dveřích stál neočekávaný Darren.
Blonďaté nagelované vlasy měl vstyčené nahoru a jeho obočí bylo zalepené náplastí. V jedné ruce držel růži.
,,Ahoj Alex. Ehmm, víš já jsem se ti přišel omluvit za to, jak jsem se choval ve škole." vypustil z úst a zvedl růži s nadějí, že ji přijmu.

To si děláš srandu. Ty mi zlomíš srdce a potom se přijdeš omluvit po dvou letech?! zamračím se nad svou myšlenkou.

,,Nazdar," slušně pozdravím.
,,Myslíš si, že ti jen tak odpustím?" na odpověd nečekám a zabouchnu dveře.
,,Alex!" zařve ale to už sedám do měkkého gauče a pouštím televizi na kterou i když vím, že nic zajímavého nedávají se budu koukat.

Po asi patnácti minutách zase někdo zvoní u dvěří. Naštvaně vstanu a s větou
,,Darrene kurva vypadni!" otevřu dveře. K mému překvapení dnes už po druhé stojím mezi dveřmi s otevřenou pusou a na mě ještě víc vyjeveně kouká Viktor.

V tom překvapení z Darrena jsem zapomněla, že přijde!

,,Pokud si to přeješ klidně odejdu," řekne po chvilce ticha a otočí se na patě.
,,Né!" křiknu a jedním krokem stojím na studených dlaždicích před naším domem. Otočí se směrem ke mě a usměje se. Tak dlouho jsem neviděla tenhle úsměv a i přes tu nenávist mi tolik chybí.
,,Půjdeš dál?" zeptám se ho.
,,Pokud ti nebudu překážet," uculí se.
,,Proč by jsi mi měl překážet, když jsme domluvení?" nechápavě se na něj podívám a na to se začneme oba smát.

,,Co si dáš k pití?" zavolám na něj z kuchyně. Slyšné jsou pouze kroky které se přibližují a nakonec se zastaví těsně za mnou.
Co to dělá? bleskne mi v hlavě. Otočím se tak aby jsem mu viděla do obličeje. Neměl výraz, stejně jako tehdy ve škole, když jsme se poprvé po dvou letech viděli s Darrenem. Hleděli jsme si do očí pár minut ale mě to přišlo jako věčnost. Nechtěla jsem uhnout jeho pohledu.

,,Omlouvám se, Alex," řekl z ničeho nic. Mé oči spadly na jeho rty a pak zpátky do jeho hnědých očí. Udělal to samé a pomalu se začal přibližovat až dokud nespojil naše rty. Nebránila jsem se, tohle jsem přesně chtěla. Po chvíli jsem se odtáhla a usmála se na něj. Úsměv mi oplatil a ve vteřině mě obejmul. Chytla jsem ho kolem krku a ještě silněji se k němu přitáhla.
,,Tolik jsi mi chyběla," šeptl a jeho dech mi přistál na krku až mi z toho přeběhl mráz po zádech. Uchechtl se. Povolila jsem sevření a stoupla si zpátky na zem jelikož mě bolela chodidla z toho, jak jsem musela stát na špičkách aby jsem na něj dosáhla.

,,Takže sis uvědomil že tě Grace balí?"
,,Ano a mrz-" můj prst přistál na jeho rtech aby jsem mu zabránila mluvit.
,,Takže na tu párty nepůjdeš?"
,,Rozhodně ne." řekl i přes to, že můj prst byl neustále na jeho puse. Musela jsem se smát, jak mě to lechtalo.

,,Děláš si srandu!? Tolik?!" vykřiknu, když uvidím kolik stránek popsali v každém sešitě.
,,Nemáš chybět." ušklíbne se Viktor rozvalený na mé posteli.
,,Tak si zkus jít do školy s bolestí žaludku a od rána do večera nic nejíst." zavrčím na něj a tupě zírám do sešitu plného slov. Slyším jenom křupnutí postele a pár kroků které se zastaví těsně za mou židlí.
,,Promiň," šeptne a věnuje mi pusu na tvář.
,,Budeš se tu asi nudit tak si třeba pusť telku." usměju se a dám se do vypisování poznámek.

Po hodině intenzivního psaní mi doslova odpadne ruka.
,,Konečně!" oddychnu si a neochotně se zvedám ze židle. Svalím se na postel a hlavu si položím na Viktorovo hruď. Spokojeně koukáme na film při čemž mi Viktorova ruka příjemně šimrá záda.

,,On tu byl Darren?" zeptá se zničehonic Viktor. Zvednu k němu hlavu.
,,Jo byl ale poslala jsem ho... pryč," řeknu a zasměju se.
,,A co chtěl?" pokračuje.
,,Nic zvláštního. Přišel upravenej od hlavy až k patě a se slovama 'Alex mrzí mě jak jsem se choval ve škole' mi nabídl růži," odpověděla jsem v klidu.
,,A co ty na to?"
,,Skočila jsem mu kolem krku a odpustila mu úplně všechno," řeknu. Viktor sebou trochu trhnul a narovnal se do sedu. Vypadal ublíženě.
,,Dělám si legraci, zlato!" vyprsknu smíchy a skočím mu kolem krku až se z toho svalíme zpátky na postel. Nevěřícně na mě hleděl ale pak se zašklebil.
Nechápu čemu se šklebí! pomyslím si.
,,Proč se-" nestihnu to doříct protože mě začne nohorázně lechtat. Znova vyprsknu a tentokrát i brečím smíchy. Mezi smíchem a nádechy křičím
,,P-Prosím! Viktore! N-Nech mě b-bejt!"
Nakonec mě konečně přestane lechtat a lehne si vedle mě. Hned co se vydejchám a utřu si slzy, otočím se na bok aby jsem viděla do Viktorovo obličeje.
,,Stačilo ti to?" nahodí lišácký úsměv.
,,Na co myslíš?"  přimhouřím oči.
,,Chceš to předvést?" zeptá se a jeho lišácký úsměv nemizí.
,,Naši přijedou až večer..." prohodím ještě před tím než si mě přitáhne k sobě a začne mě líbat.