Od začátku spolu✓ | OPRAVA

35

Sobota

Otevřu své unavené oči a protáhnu se.
Včera jsem domů dorazila asi hodinku před společnou večeří, která proběhla v klidu a míru s mými rodiči. Nákupy s Jennifer jsem si užila, nasmály jsme se a probraly i nějaký ty kluky, včetně Liama a Viktora. Vlastně když jsme mluvili o Liamovi, vybavili se mi vzpomínky na něj. Až jsem se lekla, když mi to v hlavě všechno začalo lítat. Co se týče Viktora, vzpomněla jsem si pouze na to, jak jsme se potkali na autobusové zastávce a povídali si. Prostě jako kámoši, takže jsme asi dobrá dvojka.

Neochotně se zvednu z postele. Jemný chlad projede celým mým tělem. Naštěstí je sobota a já můžu celý den relaxovat. Protáhnu se, vstanu a odskočím si na záchod. Vyčistím si zuby a ze skříně vytáhnu pohodlné legíny a čistě bílé tílko.
Vlasy jenom rozčešu, závažu gumičkou do vysokého culíku a s mobilem v ruce seběhnu schody.

,,Dobré ráno" usměju se, když vidím své rodiče, jak společně sedí u stolu a povídají si. Jejich pohledy hned směřují ke mě a s úsměvem na tváři mě pozdraví.
,,Ahoj beruško, jak jsi se vyspala?" zvedne se mamka ze židle a do mého oblíbeného hrnku mi nalije kávu.
,,Dobře. A vy?" vyndám si z lednice marmeládu a namažu si s ní připravené tousty.
,,Taky, taky. Máš dneska něco v plánu?" zeptá se táta. ,,Nejspíš ne, teda kromě toho, že hodlám relaxovat" ušklíbnu se a sednu si ke stolu.
,,Tak mě napadlo, že by jsme mohli jet za babičkou. Naposledy ti bylo špatně a ona by tě ráda viděla."
V tu chvíli mi v hlavě zase začalo vířit a v jedné sekundě se mi zjevila vzpomínka.
Den, kdy mi bylo špatně a naši odjeli za babičkou. Někdo zazvonil u našich dveří a já mu šla otevřít. Cítila jsem se dobře, když jsem zjistila, kdo to zvonil. Problémem však bylo, že v mé vzpomínce té osobě nešlo vidět do obličeje.
,,Alex?"
Vysoká postava, hezky oblečená.. Je to chlapec? Seděli jsme u mě v pokoji na posteli a on mě doučoval.. matiku? Smějeme se.
,,Alex!?" zvýší hlas táta a vytrhne mě tak z mého přemýšlení.
,,A-ano?" vykoktám.
,,Ptám se tě, jestli tedy chceš za babičkou." zvedne tázavě obočí.
,,J-jo, jasně." pousměju se a nacpu si do pusy toust, který následně zapiju kafem.

Když dojím, talíř s hrnkem naskládám do myčky a jdu do svého pokoje. Sednu si na židly a zapnu notebook.
Chvilku prohlížím facebook, chvíli zase instagram atd..
,,Alex?" zavolá máma.
Vyskočím ze židle a rychlými kroky se dostanu na chodbu až k zábradlí.
,,No?"
,,Vyjedeme kolem jedenácté hodiny tak se připrav, ano?"
,,Ok."
,,A prej tam přijedou i nějací příbuzní, tak se slušně obleč." mrkne na mě.
,,Nojoo." prokroutím očima a zalezu zpátky do pokoje.
Je třičtvrtě na deset, mohla by jsem si ještě umýt hlavu. Pomyslím si a zamknu se v koupelně. Hlavu si pořádně vydrbu šamponem a následně opláchnu. Když vylezu ze sprchy a omotám si vlasy ručníkem, otevřu svůj dost velký šatník.
,,Obleč si něco slušného.. Jako kdyby jsem se neuměla obléknout" zakroutím hlavou.
Vytáhnu světle modré kraťasy, které jsou na konci ustřižených nohavic mírně rozpárané a na sobě si nechám bílé tílko, přes které si ještě vezmu květinový cardigan. Vlasy si vyfénuju, rozčešu a zapletu do jednoho velkého copu. Make-up si udělám stejný jako vždy. Trošku korektoru, černé linky a řasenku. Celý outfit doladím tmavě modrým kloboučkem, nějakými naušnicemi, řetízkem a prstýnky. Kabelku si zvolím jednoduchou, malou přes rameno s dlouhými uchy a do ní hodím lesk na rty, mobil, sluchátka a peněženku. Zaklapnu notebook a zavřu za sebou dveře.
,,Můžeme jet." usměju se na rodiče.
,,Páni, tobě to ale sekne." usměje se máma.
,,Umím se slušně obléct." mrknu na ní.
,,Táta už čeká venku." koukne se směrem ke dveřím a pak někam odejde.
Otevřu hlavní dveře a okolo prolétne teplý vzduch. Konečně svítí slunce a bude čas na koupání! Zaraduju se ale pak se zarazím, když vidím tátu u auta mluvit s vysokým, hnědovlasým klukem.
,,Že by to byl Viktor?" napadne mě a tak se vydám k nim.
Chvilku jdu úplně potichu ale když chci otevřít vrzající branku, nejde to přeslechnout. Oba se na mě otočí.
Když spatřím toho kluka, moje očekávání se splní. Je to Viktor a jeho zajímavý pohled. Prohlídne si mě od hlavy k patě a pak zpátky.
,,Páni." vydechne.
,,Čau?" zasměju se a přistoupím k nim blíž.
,,Ahoj Alex, rád tě zase vidím." usměje se na mě.
,,Nápodobně, co tu děláš?" zeptám se.
,,Jel jsem okolo na skatu a zahlédl tvého tátu tak jsme si popovídali." ukáže na svůj skate.
,,Ahá, my teď jedeme za babčou takže proto vypadám tak, jak vypadám." zasměju se a rukou poukážu na svůj outfit.
,,Vždyť ti to ohromně sluší." usměje se a koukne mi do očí.
,,Tak teda děkuji." zmateně se usměju.
,,Já jsem skate nevytáhla už nějakej ten pátek no." změním téma.
,,Ty jezdíš na skatu?" překvapeně na mě pohlédne.
,,Dá se říct, že ano pokud jsem to už nezapomněla." zašklebím se.
,,Myslím, že jízda na skatu se zapomenout nedá." zamyšleně si mě prohlídne.
,,V mém případě je to možné." oznámím mu a v tu chvíli se za mnou objeví máma.
,,Ahoj Viktore, ráda tě vidím."
,,Dobrý den paní Clarková." pozdraví Viktor.
,,Co ty tady?"
,,Jel jsem okolo." odpoví.
,,Ahá.. A nechceš jet s námi?" navrhne máma.
,,Mami.." vrhnu na ní znuděný výraz.
,,Copak je? Vždyť je to tvůj kamarád Alex, buď na něj milá."
,,Takhle jsem to nemyslela, jenom ho nechci otravovat nudnou jízdou k naší babičce mami." zakroutím očima.
,,Nudnou jízdou? Já ti neřekla, že tam bude nějaký velký posezení?"
,,Jak jako posezení?" nechápavě se na ní kouknu.
,,Bude tam sjezd spousta příbuzných a myslím si, že když tam pozveš svého kamaráda, nebude to nikomu vadit."
,,Vážně? Noo.." pohlednu na Viktora.
,,Na dnešek nemám žádné plány ale nevím, jestli jsem vhodně oblečený." poukáže na své černé ryfle a tmavě šedou mikinu.
,,Ale prosimtě, vypadáš dobře." šťouchnu ho do ramene.
,,A nebudu vás nějak otravovat?" pohlédne na mou mámu.
,,Sama jsem ti to navrhla, určitě ne!" usměje se na něj a s tátou nasednou do auta.
,,Skočím si pro skate." křiknu na ně a Viktorovi pokynu, aby si sedl do auta.