Od začátku spolu✓ | OPRAVA

34

Netrpělivě jsem ťukala nehty do dřevěného stolu a čekala na nejspíš udýchanou Jenn, která tu už měla být.
Pozoruju přeplněnou silnici různobarevnými auty ve kterých sedí naštvaní a nervní řídiči.
"Tak prosím" řekne mile servírka a na stůl mi položí kafe se zákuskem. Opatrně si kafe osladím, přidám trochu mléka a zamíchám. Když už zvedám kousek ukrojeného dortíku, někdo sebou plácne na volnou židli přede mnou a mě hned napadne Jenn. K mému překvapení je to blonďatý kluk. Je mi povědomí. Neznáme se od někud? Vydličku položím zpátky na talířek a udiveně koukám na kluka, který těžce oddychuje.
"Ehmm.. Potřebuješ něco?" zeptám se nejistě. Pohlédne na mě a pozvedne obočí, na což se posadí čelem ke mně a usměje se. Nervózně a zároveň nechápavě na něj hledím. Tahle situace je vážně trapná. Co když je to někdo, koho znám? Tedy spíš někdo, kdo zná mě. Pomyslím si.
"Můžu ti nějak pomoct?" znovu se ho zeptám.
"Ahoj Alex. Dlouho jsme se neviděli. Co Viktor? Jak vám to šlape?" při zmínce o Viktorovi se znechuceně ušklíbne a mě se v hlavě utvoří spoustu otázek. Kdo jseš? Ty znáš Viktora? Ty znáš mě? Jsme přátelé? Nechápu, jak nám to s Viktorem jako má šlapat.. Kouknu se na něj snad tím nejvíce nechápavým pohledem.
"Promiň ale my se zn-" hubené tělo se postaví těsně k našemu stolu a přeruší mou otázku.
"Ahojky Alex, moc se omlouvám, že jsem tu pozdě, byla zácpa." usměje se na mě ale po tom neznámém klukovi hodí vražedný pohled.
"Myslím, že by jsi měl jít" sykne po něm ale on se ani nehne. "Hned" dodá a jednu ruku zatnutou v pěst položí na stůl. Blonďák protočí očima, podívá se na mě a se slovy "Tak se měj, uvidíme se ve škole" odejde od našeho stolu. Jennifer se posadí na teď už volnou židli a rozepne si bundu.
"Co to je za kluka?" nakloním hlavu na stranu a kouknu se směrem k jeho stolu. "Jmenuje se Darren" odpoví otráveně Jenn a objedná si svoje oblíbené kafe s nějakým zákuskem.
"Aha. Vypadal mile až na to, jak bylo neslušné sednout si k cizí osobě" pokývám hlavou na negativní 'ne' a dam si další kousek lahodného dortíku. "Alex ale on tě zná. Ty pro něj nejsi cizí, víš?" pousměje se na mě.
On mě zná? A proč já ho neznám? Nemůžu si vzpomenout!
"A můžeš mi říct, kdo to je?" zvednu tázavě obočí. "Ehmm.. Možná je lepší, že si ho nepamatuješ Alex. Za nedlouho si vzpomeneš a budeš chtít zapomenout." zamyšleně se podívá do svého hrnku plného horké tekutiny.
Tahle konverzace se nějak táhne. Radši změním téma.
"No a co ty, a ten tvůj kluk?" uculím se na ni.
"Jmenuje se Liam a jsme spolu šťastní" dlouze se usměje. "Zrovna plánujeme náš společný výlet ale nechceme moc daleko"
"Vážně? To je hezké"
"Nevíš o nějakém pěkném, klidném místě?" zajiskří jí v očích.
"Noo.. Co takhle naše chata? Není to vůbec daleko a je tam klid" navrhnu.
"Tam jsme spolu už vlastně byli, je to supr místo"
Usměju se na ní a ukrojím další kousek dortu který zapiju kafem.
"Když se domluvíš s rodičema co nejdříve, budu moc ráda!" vyjekne samou radostí.

"Tuhle, nebo tu šedivou?" zvýším hlas a kouknu se na Jennifer.
Už něco přes hodinku jsme v nákupáku a chodíme po různých obchodech. Většinou je to hlavně oblečení a boty.
"Tahle zelená s těma dírama vypadá fakt dobře!" usměje se Jenn, odvrátí svůj pohled a dál se věnuje svému mobilu.
"Co tam furt máš?" zeptám se, trošku víc otráveně.
"Niic prosimtě. Liam mi píše, že prej mají nějakej problém s fotbalem" prokroutí oči.
"Hraje fotbal?" zamyslím se.
"Ano, stejně tak i Viktor. To nevíš?" koukne se na mě.
"Ne.." vlezu zpátky do kabinky a převléknu se.
"A co to vaše seznámení v nemocnici?"
"Noo, dobrý. Přišel, představil se mi a pak mi trochu objasnil situaci našeho vztahu" odpovím.
"Ahá a co všechno ti řekl o vašem vztahu?" zeptá se hodně tázavým tónem Jenn.
"Jsme prej dobří kamarádi" řeknu "nic víc."
"Aha a líbí se ti?" nakoukne do kabinky.
Jestli se mi líbí? No jako hnusnej není vzhledově vůbec.. ale co když je zlej? Nebo se chová jako blbeček?
"Heej! Země volá Alex!" vyprskne smíchy osoba za mými zády.
"Poraď mi, kterou?" otočím se k ní se psím výrazem ve tváři.
"Já se na něco ptala.." nasadí kamenný výraz.
"Noo tak asi se mi trošku líbí, já nevím." protočím očima a popadnu šedivou mikinu.
"Jdeme?" drknu do ní, když už mě nevnímá a radši se věnuje svému mobilu. "Jo jsem ti v patách" ušklíbne se.

Nazdárek.😄 Anoo,ještě žiju.😅 Prosím, neukamenujte mě za neaktivitu, slibuji, že se to zlepší.😊
Komm|Vote
Díky:)