Od začátku spolu✓ | OPRAVA

59

Posun v čase:

Už uběhl týden od doby, co jsem se probrala z kómatu a dnes je pondělí. To znamená, že se vracím do školy. Jsem dohodnutá s Viktorem, že mě vyzvedne před domem a odveze do školy. Chvilku jsem protestovala, ale jeho pevné rozhodnutí už se prostě nedalo přebýt a to hlavně kvůli tomu, že prý se bojí, že by mě mohl nějaký šílenec srazit.

Nazula jsem si boty a po rozloučení s mámou jsem vyšla před dům.
U branky jsem nečekala nijak zvlášť dlouho a už na mě Viktor koukal skrz tmavé sklo v autě. Usedla jsem do měkké, pohodlné sedačky a políbila ho na tvář.
,,Dobré ráno sluníčko. Do růžova?" pustil brzdu a za chvilku už jsme jeli po hlavní.
,,Docela i jo. Co ty?"
,,Také. Chceš zastavit pro kafe?" optal se mě.
,,Kvůli mě nemusíš. Stihla jsem si to své dát doma, ale pokud ho chceš, tak klidně.."
,,Ne, ne. Chtěl jsem tam zastavit pro tebe." na zlomek vteřiny na mě pohlédl s hřejivým úsměvem, který odhaloval jeho krásnou a jemnou tvář. Pak své oči přesunul zpátky na vozovku.

Zanedlouho jsme parkovali na parkovišti a ruku v ruce kráčeli do areálu školy. Nemohla jsem si nevšimnout, jak na mě spousta lidí zustalo vyset pohledem nebo jim spadla nevědomky brada.
Vážně tady všichni věděli, že jsem v kómatu. Ale jak to vypadá, asi nikdo nevěřil, že se dokážu probudit.
Zastavila jsem u skříňky a Viktor se rozešel k té svojí, která byla o kousek dál. Stali u ní kluci a když jsem si vzala potřebné knihy, zamkla jsem jí a mohla se vratit k Viktorovi i klukům.
,,Ahoj Alex, výtej zpátky!" pozdravili mě postupně všichni.
,,Ahoj kluci!" usmála jsem se na ně.
Stál tu Tyler, Jason, Liam a dokonce i Owen.
Dneska nevynechal školu? Vždyť je pondělí.. uchechtla jsem se pro sebe.

,,Kde je Jennifer?" zeptala jsem se Liama, když jsem jí po jeho boku nezaostřila.
,,Šla si odskočit na záchod." mykl rameny. Hned, co jsem se rozhlédla po chodbě se přede mnou objevila něčí postava. A nebyla sama.
,,Nazdárek Clarková! Je super, že jsi zpátky." vyslovil jeden tmavovlasý kluk jménem Sebastian. Byl to můj dobrý kamarád. Vedle něho stála hubená Hanna, která se na mě usmívala jako sluníčko. Byla také moje dobrá kamarádka a s oběma se znám už od školky.
,,Ano, já si to také myslím!" obejmula mě něčí ruka kolem ramen. Samozřejmě, že to byla Jennifer. Hned jsem jí pevně obejmula a po rozloučení se Sebastianem a Hannou jsme se vydali do třídy.

,,Pane bože! Nikdy si nezvyknu na letošní rozvrh." protočila oči Jenn a plácla sebou na židly. Zašklebila jsem se a s dosednutím jsem si vytáhla mobil z kapsy. Projela jsem nějaké sociální sítě, když mi na lavici přistál něčí stín. Vzhlédla jsem dotyčnému do obličeje, ale neviděla jsem nic, co by mě zaujalo.
,,Nazdar Alex." odsekla mi Grace, přičemž na mě koukala, jakoby mě chtěla zabít pohledem.
,,Měj se." mávla jsem rukou někam za sebe a otočila se zpátky ke svému mobilu. Ve třídě se rozezněl tlumený smích, ale Grace vydala pištivé ,,Pššt!" a tak radši všichni zmlkli.
,,Jaký to bylo v nemocnici? Jo vlastně ty to ani nevíš, protože jsi celou dobu spala." zasmála se vlastnímu "vtipu". Slyšela jsem jemné zavrzání židle a v tu chvíli stál Viktor po mém boku se zatnutými pěstmi. Jeho levou pěst, která byla blíže ke mně jsem pohladila, aby se uvolnila a znovu jsem se obrátila na Grace.
,,Viděla jsi, jak máš špatně upravenou sukni? Vlastně ne, protože nevidíš přes svůj nos, který nosíš pořád nahoru." obratně jsem jí vrátila nazpět a ve třídě se ozvalo souhlasné zapískání. Grace se rozpačitě ohánělo okolo své osy a marně se snažila najít neupravenou část své sukně. To všechny donutilo ke smíchu a Grace se staženým ocasem, zalitá v hanbě odešla ze třídy.
Viktor se na mě podíval a já ho ujistila úsměvem. Vrátil se do své lavice a hned na to se rozlétly dveře, ve kterých stála nějaká blondýna. To bude asi ta nová učitelka.. pomyslela jsem si a prohlížela jsem si jí.

Kráčela k učitelskému stolu a jakmile dosedla na židly už otevírala třídnici a kontrolovala kdo chybí.
,,Falconer?"
,,Zde." odsekl Viktor. Přišlo mi to trošku zvláštní vzhledem k tomu, že Viktor je milí a k učitelce by si tímhle tónem nedovolil mluvit.
,,Clarková?.." vzhlédla od mého příjmení a viděla mě před sebou. Viditelně se zarazila, když si uvědomila, že už tu vážně jsem.
,,Zde." usmála jsem se na ní.
,,Páni, to je nám ale překvapení." vyslovila se zvláštním tónem. ,,Nebyla jsi tady vážně dlouho, takže tě vítám. Jsem Rachel Thompsonová a budu tě učit dějepis." pokřiveně se usmála.
,,Já jsem tedy Alex, ale to už asi víte."
,,No jistě. Ta hrozná věc, která se ti stala se nedala přeslechnout."
,,Co prosím?" vykulila jsem na ní oči. Otočila jsem se na Jennifer, která na mě hleděla s nechápavým pohledem.
,,Ale určitě jsou všichni šťastní, že jsi se vrátila." odsunula třídní knihu a vzala do ruky malý sešítek.
,,Možná by jsi nám mohla něco převyprávět, aby jsem u tebe měla aspoň nějakou známku." listovala v něm.
,,Ale já jsem se teprve dneska vrátila do školy.."
,,Takže nic neumíš?" propálila mě vážným pohledem.
,,Neměla jsem čas se dostat k učení.."
,,Tak dobrá. Dám ti šanci do zítřka s tím, že mi převyprávíš minimálně tři poslední látky."
,,To si ze mě děláte.."
,,Nebo dostaneš za pět hned. Vyber si." řekla přísným hlasem.
,,Fajn, zítra se nechám vyvolat." protočila jsem nevěřícně oči.
Přísahám, že se právě usmála jako kdyby vyhrála nějakou bitvu.

• • •

Hned po tom, co se ta blonďatá blbka vyprdelila ze třídy, otočila jsem se na Jennifer.
,,Proč mám pocit, že si na mě zasedla?!" naštvaně jsem zvýšila hlas.
,,Je to kráva." odsekla Jenn. ,,Pomůžu ti s výpiskama."
,,Díky, to by jsi byla hodná!" vděčně jsem se na ní usmála.
,,Nevím, co jí žere." sykl Viktor, který byl otočený na Liama. Pokoušel se šeptat, ale i tak jsem slyšela o čem se baví.
,,Asi jí z tebe šibe." mykl rameny Liam.
,,Jasně jsem jí řekl, že už s ní nechci nic mít!" zašeptal Viktor vážným tónem.
Cože? O čem to mluví?
Viktor měl něco s tou kravkou?!
Jak by mohl, vždyť je učitelka!

Nechápavě jsem se koukla na Jenn, ale ta namísto odpovědi provinile svraštila obočí. Přimhouřila jsem oči s otázkou, jestli to myslí vážně.
,,Alex promiň, vysvětlíme ti to!" vychrlila, když jsem se plná vzteku zvedla ze židle. Viktor se otočil od Liama a nechápavě na mě hleděl.
,,Je to pravda?" popotáhla jsem.
,,Co?"
,,Taháš se s ní?!" vyjela jsem po něm. Zrovna v tu chvíli všichni ostatní odcházeli do jiné třídy na hodinu a tak mi bylo jedno jestli budu řvát.
,,Alex prosím.."
,,Ty jsi mi taky lhala? Jak jsi to mohla udělat?!" křikla jsem na Jennifer, když se mě snažila uklidnit.

,,Omlouvám se Alex, jen si to nech vysvětlit.."
,,A co mi chceš do prdele vysvětlovat?!" vzteky jsem bouchla do stolu.
,,Alex.." Jennifer ma mě vykulila vyděšeně oči.
Z toho všeho se mi chtělo brečet.
Jak mi mohla nejlepší kamarádka, jako je Jennifer takhle lhát?
I kluci to museli vědět a všichni se na mě usmívali tak hezky! Přitom mi lhali do očí, všichni!
Proč?!
,,Proč?!" vzlykla jsem, když už jsem spustila pláč.
Viktor mě chtěl obejmout, ale odstrčila jsem ho.
,,Proč?" ještě jednou jsem se zeptala a nezaostřitelnýma očima jsem mžourala z jedné tváře na druhou.
Všichni měli smutný výraz. Litovali mě, ale to kvůli nim jsem teď brečela!