Od začátku spolu✓ | OPRAVA

45

Když jsem zahlédla kola od auta a zároveň slyšela motor a následně pískající brzdy, jakoby se celý můj strach vypařil. Jakoby se zastavil celý svět, když jsem viděla Viktorův obličej, který byl tak vystrašený a zároveň plný vzteku.

Rozběhl se ke mně a chytil mě za paže, zrovna, když už jsem nemohla stát na nohou a moje kolena se podlomila.
,,Alex!" jemně mě posadil na zem a sám si klekl.
Nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku.
,,Pane bože Alex!" zaleskly se mu oči.
Viktore..
,,Jseš v pořádku?" prohlédl si celé mé tělo a zrudl vztekem, když zaostřil, že jsem bez trička.
,,To udělal.. On?" zeptal se, ale do očí se mi nepodíval. Pouze rukou přejel po modřinách na břiše a pažích, které se začaly ryhle zbarvovat. Hned si sundal mikinu a opatrně mi jí oblékl. Pak mi pohladil červenou tvář, po které mi stékaly slzy.
,,Bolí to moc?" soucitně se mě zeptal a jeho oči se ještě více zaleskly.
Prosím nebreč. Chtěla jsem mu to říct ale nemohla jsem otevřít ústa. Jediné, co šlo, bylo aspoň trochu se usmát. Tím jsem ho trošku ujistila, že jsem minimálně v pořádku.
,,Hej, ty hajzle!" zařval Darren od hlavního vchodu. Zachvěla jsem se strachem, když jsem ho slyšela a Viktor to poznal, protože se jeho oči rozšířily jako ještě nikdy před tím a jeho obličej se změnil k nepoznání.
,,Můj bratr se o tebe postará. A já si to vyřídím s ním.." postavil se na nohy a měl namířeno k Darrenovi, ale já ho nemohla pustit.
,,Viktore!" sykla jsem, když se mi vrátila aspoň špetka hlasu. Otočil se na mě a trošku se usmál.
,,Budu v pohodě, o mě se bát nemusíš." odpověděl a otočil se zpátky k Darrenovi.
Zkusila jsem se postavit, ale mé tělo bylo úplně zesláblé a jediné na co se zmohlo, bylo došoupat se k brance, odkud jsem viděla oba dva.
,,Ahoj Alex, zavoláme ti pomoc, dobře?" promluvil mužský hlas vedle mě. Otočila jsem se na něj, ale nepoznala jsem ho.
,,Já jsem Marcus, Viktorovo starší bratr." pokřiveňe se usmál, jakoby věděl, na co se chci zeptat.
Pokusím se o chabý úsměv a pak se otočím zpátky na Viktora.
Sleduju, jak stojí naproti sobě ve vzdálenosti pár metrů a pokřikují na sebe.

,,Takže ty s ní jde-"
,,Co si o sobě sakra myslíš?!" zařval Viktor.
,,Co by jsem si měl -"
,,Znásilňuješ nevinný holky a mlátíš je?!"
,,To ti nakecala o-"
,,To vidím, ty hajzle!" zatnul pěsti.
,,Prej si jí ještě nedostal do postele, romantiku. Máš jí ho tam šoupnout hnedka na začátku." smál se Darren a pomalu se rozešel k Viktorovi.
,,Ty kreténe! Jseš tak vypatlanej, až je mi z tebe na zvracení!" Viktor udělal taky pár kroků, až se ocitl jen metr od Darrena.
Dávej pozor..
,,Stejně je to děvka, jako každá jiná." odplivl si Darren.
Viktor se napnul, jako by měl každou chvíli prasknout a pak jeho zatnutá pěst vystřelila do Darrenovo obličeje.
Tvrdý náraz nakřupnul jeho dolní čelist a on zařval bolestí a chytl se za pusu.
,,To, co.." řekl Viktor a dal mu další ránu z druhé strany obličeje.
,,Jsi provedl Alex.." kopl ho do břicha a Darren se samou bolestí předklonil
,,Jí bolelo.." bouchl ho silou do ramene.
,,Mnohem víc!" rozmáchl se a kopl ho přímo do rozkroku. Darren znova zařval a klesl na kolena. Z jeho nosu vytryskla krev a pusu měl natrhnutou.

,,Už nikdy v životě nikomu neublížíš, zejména ne Alex. A věř mi, že jestli se o to jen pokusíš, zabiju tě." přecedil přes zuby svá poslední slova Viktor, otočil se a rozešel se směrem ke mně.
Mezi tím, co jsem je sledovala, Marcus zavolal policii a sanitku.
Viktor se ke mně posadil a hleděl na své zakrvácené ruce.
,,Už je konec?" zeptala jsem se a slzy se mi znova roztekly po tvářích.
Nemohu těm slzám zabránit, když se derou na povrch. Tolik strachu a smutku jsem zažila po druhé ve svém životě. Jednou to bylo, když mě Darren poprvé napadl. A teď je to podruhé..
,,Definitivní." nahnul se ke mně a věnoval mi pusu na čelo těsně před tím, než jsem mu položila hlavu na rameno. Pak už jsme jen čekali na policii, až si odvedou Darrena v poutech a mě odveze záchranka do nemocnice.

Celé to bylo tak bláznivé.. Najednou se objevil u mě doma a chtěl, aby jsem ho vyslechla, když tu najednou se mě pokoušel políbit a nakonec i svléknout. Naštěstí jsem se dokázala nějak ubránit ale nebýt Viktora, možná by jsem teď ani nebyla živá. Tohle mu budu splácet celý život.

• • •

Jediné, co si po tom incidentu pamatuju je, že jsem byla naložená do záchranky, odvezená do nemocnice a přeložena na sál, kde mě museli operovat kvůli silnému vnitřnímu krvácení. Když mě totiž Darren opakovaně bouchl do břicha, zlomil mi žebro a to mi propíchlo několik orgánů.
Operace byla podle doktorů velmi riskantní a dokonce mi šlo i o život, ale zvládla jsem to a teď ležím na pokoji, stejně jako když jsem se probudila po té dopravní nehodě. Všude okolo jsou bílé, blikající a pípající přístroje, drásající nervy.
Z mé ruky vede kanyla s rudými hadičkami, plnými krve a vedle postele mám kapačky.

Proč? Proč se to muselo stát zrovna mě? Vždyť se konečně všechno urovnalo a mě se ten život tak líbil.. Proč jsem v něm nemohla zůstat déle? Mohla jsem zažít jeden z nejhezčích školních plesů. Být v blízkosti Viktora každý večer nebo zažít nejbláznivější nákupy s Jennifer. Třeba mít krásnou svatbu, velkou rodinu a čtyři děti.
Namísto toho všeho teď ležím na nemocničním lůžku a mám zavřené oči.
Proč? Protože jsem v kómatu.

Co na to říkáte? Komentáře!😊
Mimochodem.. Chci teď dopsat tuhle knihu a až pak se věnovat Different Thoughts, takže mějte prosím strpení a užívejte si konečné kapitoly Od Začátku Spolu.
:)